Kalich hořkosti

Zločin na divákovi


Budu k vám upřímný, protože takový já zkrátka jsem: Když jsem před pár týdny v tombole na plese ve vedlejší vesnici vyhrál dva lístky do divadla, vlastně jsem ani nepočítal s tím, že bych opravdu na ono představení šel. Založit vstupenky někam hluboko do šuplíku, za tři roky je najít a zklamaně zamlaskat, jak jsme mohli prošvihnout takové kulturní obohacení, takový byl přibližně můj plán.

Já totiž nejsem divadelní typ. Mám rád soubory typu Vosto5 nebo Kabaret Caligula, ale nad tímto tvrzením by se každý čtenář Divadelních novin jistě jen křečovitě pousmál a dělal by, že to neslyšel. Jít do „opravdového“ divadla pro mě znamená, že se budu tísnit na poddimenzovaném sedadle, o přestávce zaplatím padesát korun za chlebíček, který byl oslizlý už před týdnem, a během hry nevybouchne ani jedna helikoptéra.

Proto mě trochu překvapilo, když F. vyjádřila přání lístky uplatnit a na hru jít. Takže jsem začal trochu googlovat. Divadlo Kalich – Zločin v Posázavském pacifiku. Režie Ondřej Havelka. Hudební retrokomedie s originálními trampskými písněmi z první republiky. Dal jsem si panáka, pak jsem si to přečetl ještě jednou, a dal jsem si ještě jednoho panáka.

No dobrá. První republiku si idealizuji jako takřka kdokoliv. Kdybych žil tehdy, jistě bych vypadal jako Raoul Schránil, oženil se s Adinou Mandlovou, a až by se ze mě stal bohatý továrník, zvolna bych se transformoval v Jaroslava Marvana. Trampská subkultura mě vždy fascinovala. A Ondřej Havelka je vlastně takový jen o trochu horší Max Raabe, takže by to vlastně mohlo být fajn, říkal jsem si.

Nenapadá mě, kdy jsem se mýlil více. Snad v roce 1995 při písemné práci z matematiky, kdy mi x1 vyšlo jako 2,58 a x2 jako 36.

Divadlo narvané k prasknutí – to by mohla být známka, že je to dobré, fandím si, ale už po pár minutách vidím, že nemá smysl lhát si do kapsy. Scénárista se novátorsky do hry rozhodl neumístit žádný děj, asi aby se mu to lépe psalo. Takže zápletku by i člověk se silnou koktavostí odvyprávěl během dvanácti vteřin.

Po jevišti se tedy producíruje pár známých jmen a několik zřejmě neherců, nic moc se neděje, a když je nejhůř, začnou všichni zpívat o chlapcích z Rikatáda. Většina divadla se směje a tleská; s F. se po sobě zaraženě díváme. Když končí první dějství, končíme i my: Rychlá návštěva WC, rychlá návštěva šatny, rychlý úprk ven.

Zdálo se mi, když jsme tak demonstrativně odcházeli, že někteří z přítomných mužů na nás hleděli očima plnýma závisti.

P. S.: Pánské toalety v divadle Kalich by stály za samostatný příspěvek: Čtyři pisoáry, všechny zcela ucpané, neodtékající a plné zvětralé moči… Dodnes si nejsem jistý, zda nešlo o nějaké rafinovaně umístěné poselství scénáristy či režiséra.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Kalich hořkosti

  1. Taky nejsem divadelní typ, naštěstí mne tam nikdo netahá, žena si jezdí za operama do Prahe a já mám klid. V divadle jsem byl asi tak 5x, z toho 3x na Psích Vojácích a 1x na Cimrmanovi a pa 1x na Radůze.

  2. no, co taky čekat od výhry v tombole. jednou jsem vyhrála akvárium od chcíplýho křečka (nebyl součastí balení…), ale jak tak koukám, měla jsem ještě kliku.

  3. Už žánr hudební retrokomedie s originálními trampskými písněmi z první republiky ve mně vzbuzuje oprávněnou nedůvěru a režisérská taktovka Ondřeje Havelky ji jen a pouze posiluje.

  4. Já musím vyzvednout některé scénické nápady, třeba plavba po Sázavě v kánoii byla docela působivá, ale to je tak vše. Myslím, že varující je hlavně fakt, že ve hře Zločin v Posázavském pacifiku se v celém prvním dějství zločin neodehraje bacodíň se k němu ani náznakově neschyluje…

  5. tomu já prostě nevěřím ! to nemůže bejt tak špatný! už kvůli písničkám – lajka vzůru letí nebo hej šuk do nich námořníci hned ! !

  6. Hele Lobo …. já teda poznám zvětralé pivo, ale pověz mi, jak ty jsi poznal, že je zvětralá ta moč v těch pisoirech.

  7. vás se tu ale sešlo, jak u Luďka Nekudy… tak postupně:
    Sejra: mně po návštěvě Kalichu málem naskákaly opery na ksichtě:-)
    psice: já jednou vyhrál tiskárnu, bohužel žere tolik toneru, že si na to budu brát další hypotéku!
    Desperádo: Havelka dosáhl svého uměleckého vrcholu v Malém televizním kabaretu:-)
    MB: kdepak, o přestávce jsem táhnul F. ven jak bílý losos peřejí!
    F.: také bylo dobré, jak scénárista nechal jednu postavu mluvit anglicky, protože tomu přeci z cílové skupiny Chataři 50+ rozumí každý…
    baryk: musel bys mít s sebou ešus rumu, aby se ti to zalíbilo:-)
    extláča: vždy s sebou nosím soupravu Malý chemik, ty ne?

  8. Lobo: Ještě, že Havelka dosáhl pouze uměleckého vrcholu. Jiné jeho vrcholy naštěstí zaznamenány nebyly.

  9. nejsi trochu předpojatý? nosit si to divadla chemikálie, to nesvědčí nic pěkného o tvém vztahu k hořkému umění …. mladého chemika si nosím jenom do pouštní bouře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>