Katastrofy chodí po třech

A já pak po čtyřech

Ten černý nůž jsem dostal coby vánoční dárek od klienta, který byl s mými službami buď spokojený, nebo nespokojený, ale stejně chtěl dodržet dekorum, těžko říci. Důležité je, že je krásný. Ne ten klient, ten nůž. Je kompaktní, jednoduchý, vyvážený a ostrý. Ostrý tak, že z jeho delšího prohlížení dostanete zánět spojivek. Že když s ním zamáváte ve vzduchu, dopadne vám na nohy hromádka molekul kyslíku, rozetnutých vedví. Že ho ode mě chtěli koupit z obecního úřadu v Ostrovačicích a dát si ho do znaku. Zkrátka, ostrý je hodně a tak to má v mém jednoduchém světě být. Mám ho rád.

Mobil, o němž také bude řeč, je oproti tomu úplně obyčejný. Své funkce plní standardně a spolehlivě. Chtělo by se říci – stejně jako kupříkladu běžný Němec, ale nebylo by to úplně faktograficky přesné, protože stejně jako kupříkladu výše zmíněný nůž, i můj mobil je černý.

A poslední z rekvizit dnešního příběhu je stromeček. Mimořádně malebná vánoční jedle vzor 2019, kterou jsem, jak je mým zvykem, pár týdnů po Vánocích odnesl v dobré víře na zahradu a šťastně na ni zapomněl.

Už víte, o čem dnešní příběh bude? Pokud ano, tak před vámi smekám, protože v této fázi si tím ještě nejsem úplně jistý ani já. Ale odpíchnout se můžeme od toho, že koronavirové šílenství právě začínalo. Roušky se ještě nosit nemusely, ale hospody už byly zavřené. I vyslyšeli jsme nápad kamaráda-skláře a vydali se na rodinný sobotní oběd do lesa.

Představte si neprofláknutý trampský camp kdesi v Brdech. Horst a Trudi mlčenlivě hledí do ohně. Já, F., kamarád-sklář a jeho Verča chystáme jednoduchou, ale vydatnou krmi. V peřejích řeka (potůček) zvoní a jarem vítr voní. A kdyby tu byly nějaké cikády, jistě by toužily po svém bledém milenci Měsíci, pokud by tedy byl vidět. Zkrátka idyla. Kterou naruší nepříjemný zvuk, asi jako když padne kosa na kámen – a následné syčení, asi jako když v letadle plném hadů začne ucházet nafukovací figurína druhého pilota. Vidím, že začínáte být ztraceni, ale vysvětlení už se blíží: Zdrojem prvního zvuku bylo ostří mého nože, které oproti očekávání projelo vepřovou klobásou, bříškem mého palce a zastavilo se až o kost. Zdrojem druhého zvuku jsem pak byl já, když mi došlo, co jsem právě udělal.

Krvácení se mi po pár minutách provádění různých opatření, jež by vyvedla z míry i Jana Jesenia, podařilo zastavit, na rozdíl od proudu zasloužených posměšků od zbytku osazenstva, a zbytek obědu i výletu jsem si užil tak, jak jen si lze užít cokoliv, co provádíte o litr krve chudší. A tím by mohl příběh skončit, jenže neskončí.

V podvečer jsem se vracel domů z tajné a úspěšné výpravy za pivem (jak říkám, karanténní opatření se ještě válela v plenkách). Rozradostněn svým úspěchem, volal jsem kamarádu-měřákovi, zda si pro možná poslední dostupná piva nechce skočit taky. A pak, pár metrů před domem, když jsem svým zchromlým palcem ukončoval hovor, mi telefon vyklouzl z ruky a při pádu na betonovou dlaždici vydal smutné citoslovce elektronické bolesti.

Proč o tom píšu? Protože se mi to nikdy nestalo. První mobil jsem dostal tuším v roce 1998 a nikdy, nikdy mi žádný aparát nespadl z výšky větší než pár centimetrů, nikdy jsem žádnou elektroniku nerozbil. Když se mi při nákupu tohoto telefonu pokoušel prodavač vnutit ochranný kryt nebo aspoň tvrzené sklo, smál jsem se mu až do konce otvírací doby, a i když už svůj obchod zavíral, stál jsem před výlohou a smál jsem se mu dál. A najednou toto. Jat strašlivou předtuchou, na telefon jsem se podíval a zjistil jsem, že mé nejhorší obavy nebyly ničím proti tomu, co se ve skutečnosti stalo. Ušetřím vás hrůzyplných detailů; bude stačit, když si představíte, jak asi vypadalo centrum Aleppa koncem roku 2016.

Zavalila mě vlna smutku a zároveň ostražitosti. Dobře vím, že neštěstí chodí po trojicích. Co tedy se mi ještě stane? ptal jsem se sám sebe. Nebudu vás napínat, nestalo se nic.

Uklidněn, už skoro za tmy jsem si vzpomněl, že vánoční stromeček mám odnést k sousedovi Pepovi, majiteli výkonného kotle na přesně tento druh paliva. Mohlo být, co já vím, dvacet nula nula. Ve dvacet nula jedna jsem stromeček předal. Rovněž ve dvacet nula jedna Pepa otevřel láhev Republiky, že prý si dáme panáčka na dobrou noc. A slovo panáček, to bych rád zdůraznil, používá Pepa ve velmi volném významu. Přibližně ve dvacet devatenáct jsme každý dopíjeli panáčka pátého a já tušil, že neděláme dobře.

Morální ponaučení je snad jasné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Katastrofy chodí po třech

  1. Před dvaceti lety (neee!) jsem spolubydlícímu místo klíčů hodila z pátého patra Nokii 3310. Praskl ji kryt, ale jinak z toho vyšla jako vítěz. Myslím, že ji to zocelilo pro další pády a život ji stála až nová generace mobilů s barevným displejem. Můj Huáč si zvládnul rozbít sklíčko u foťáku pádem z půlmetru, do trávy, prosím pěkně. Brala to z té lepší stránky, bez palce na scrollování ti je mobil stejně na nic.

  2. Psice: pokud jsi spolubydlícího chtěla zabít, mohla jsi po něm hodit granát nebo něco podobného, není přeci třeba sahat hned k tak drakonickým řešením jako 3310!

  3. Nůž je samosebou povinnou součástí výbavy každého muže, jak se říkalo za mého mlada, čili v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století. To, že občas řízne někam, kam nemá, je riziko, které nezná Jericho (nebo to bylo obráceně? každopádně jedno z toho nezná druhé z toho); co se týká mobilu, začal jsem s nimi v roce 1998, v současné době ve svých prackách třímám mobil č. 23 a doma se mi ještě válejí mobily č. 16, 21 a 22.

  4. Desperádo: nový mobil každý rok? je dobré vědět, že mám čtenáře-hedonisty!

  5. Doblogoval-li Lobo nebo nedoblogoval-li Lobo? To je, oč tu běží!

  6. A já ho chápu – sama jsem za karanténu zvládla zablogovat jednou…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>