Naposled

Dobrého pomálu

František Gellner by o mně možná řekl, že jsem člověk nemravný a zanedbaný, ale on to tvrdil o všech, i o sobě, takže to nemá valnou vypovídací hodnotu. Pravda je spíše taková, že jsem člověk nemravný, zanedbaný a poznáníchtivý.

Touha po poznání krystalizuje mnohdy v báječné zážitky: Třeba letos o prázdninách jsme si na řeckém venkově najali místního Kchapitána s malou lodí, aby nás vozil po pustých plážích, přístupných toliko z moře. Už to samo o sobě bylo dokonalé. A když se ukázalo, že Kchapitán umí trochu česky a za nejlepší tuzemské pivo považuje Starobrno, pochopil jsem, že simulace našeho světa se už ještírkům trochu vymyká z rukou. Mají-li ještírci ruce, samozřejmě.

Touha po poznání byla i v pozadí experimentu, který jsem zcela humánně provedl sám na sobě. Vy dobře víte, že četnost mých příspěvků zde klesá. I zeptal jsem se sám sebe: Kdybych s blogem přestal zcela, vadilo by mi to, či nikoliv? Nejsemť přítel ukvapených gest, a tak jsem si stanovil tříměsíční zkušební lhůtu, během níž jsem se porůznu pozoroval a zkoumal, zda přijde ten kdysi známý nutkavý pocit, že sem něco prostě musím napsat.

Tři měsíce uplynuly jako voda, do níž se Kchapitánovi vylilo Starobrno. A, jak se zpívá v jedné staré písni o lampionech a světluškách: nepřišel, nepřišel.

A víte co? Mě to nepřekvapuje. Světová i tuzemská média ten fakt sice bůhvíproč opomíjela, ale důkazy hovoří jasnou řečí: Můj blog před pár dny oslavil osmnácté narozeniny. Vyšlo tu 1468 smutných příběhů, a to není špatné číslo. Některé se mi líbí dodnes, za některé se stydím a u většiny z nich si nepamatuji, že se mi popisované děje skutečně staly.

Osmnáct let je ale zejména věk, kdy se o svého potomka můžete legálně přestat starat a lze ho vypustit do volné přírody. Což tímto činím.

Bylo mi ctí!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Naposled

  1. Achjo! Zřetelně cítím, jak se asi Smutnej příběh cítí. Jako vystrčený osmnáctiletý výrostek rozpačitě popocházející s kufříkem a sbalenými plakáty před zamčeným rodičovským domem. Rodiče si připíjí sklenkou Aperolu na terase, schválně otočení zády. Není tohle náhodou nejen smutný, ale i nemorální? Nepíše se všude, že současné děti zůstávají v mamahotelu nejmíň do 30?

  2. Ještě že je tu archív, kam se dá chodit jako za rodiči na nedělní oběd.
    Děkuji ti za každý z těch 1468 příběhů, chodím sem rád…

  3. Psice: je to silný a duševně otrlý jedinec, on to dá!
    Dalimil: děkuji ti za těch odhadem 2000 komentářů :-)

  4. Nééé! Před drahně lety jsem náhodně zavítala do této literární země zaslíbené, okamžitě zhltla všech několik set dosavadních lahůdek a od té doby jako správný introvert anonymně, ale především dychtivě čas od času klikám s rozechvělým očekáváním, kdy se vynoří další skvost.

    Teď by měla následovat pasáž plná lkaní, přemlouvání, lichocení až podkuřování, smlouvání a vyhrožování, ale zkrátím to na úderné: LOBO, DÍKY!

    P.S: Ale stejně si myslím, že co se týče počtu příspěvků, Bůh matematiky nemůže být spokojen s ničím méně dokonalým než s číslem 2468! (A to už je, vzato z pohledu možných následků, jiný kalibr než nějaké umolousané pasekářské woodoo z Valašska!)

  5. Ach :-( to je smutný príbeh :-( ale ak by sa ten nutkavý pocit zase niekedy objavil, tak daj vedieť!

  6. Ev.: nedá se svítit, Bůh matematiky zůstane neukojen!
    AIF: však víš – nic neskončí, dokud to doopravdy neskončí!

  7. Ach jo, v mé blogové bublině tak už zůstane jenom psice :) co já budu dělat… číst po večerech tweety Ovčáčka?

    Děkuju za všechny ty krásné historky. A kdybys náhodou někdy chtěl zas psát, aj slavobránu možná postavíme

  8. prezi: Psice je tak skvělá, že si zaslouží mít bublinu sama pro sebe!

  9. Díky za všechny ryby. A rozumím. Mně je líto, že nebloguju – nicméně už to prostě nějak není ono. Zárodky něčeho jako blog jsem mimochodem začala na svých stránkách publikovat už před bloguje, v létě to bylo 21 let, takže můj blog je už plnoletý i v americkém právním systému… ale stejně se mi nechce úplně zavírat krám. Uvidíme, co dál.

  10. Quanti: krám jsem ještě nikdy nezavřel, myslím si… hospodu párkrát ano :-)

  11. Škoda ale respektuji. Preju hezký život. R.

  12. Radka z P.: ten už shodou okolností mám, nicméně hodlám v něm pokračovat, díky :-)

  13. Bylo mi ctí být čtenářem kolegy, který dovede psát trefně a vtipně a nestydí se za to. Bylo mi ctí mít možnost nahlédnout do maloměstského života mezi jeho svérázné obyvatele. Bylo mi ctí nacházet ve Smutných příbězích souvislosti a odkazy na jiné Smutné příběhy. Bylo mi ctí být čtenářem autora, který zná nejen hochy od Bobří řeky, navíc zná detektiva Štiku a kdyby se rozhodl někdy na své dosavadní psaní navázat, nepochybuji o tom, že by prokázal, že zná i Barbánka.
    Nuže, připojuji se k těm, kteří tak či onak děkují za těch 18 let s úsměvem a sebekriticky uznávám, že mi ty roky nepřišly tak dlouhé. Čtením Smutných příběhů jsem se bavil a mám na co vzpomínat.
    Do blogového důchodu přeji Lobovi jen samou radost a žádnou zlost.

  14. Desperádo: skoro jste mne dojal, kolego – vzpomínkou na Barbánka, samozřejmě!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>