Naposled

Dobrého pomálu

František Gellner by o mně možná řekl, že jsem člověk nemravný a zanedbaný, ale on to tvrdil o všech, i o sobě, takže to nemá valnou vypovídací hodnotu. Pravda je spíše taková, že jsem člověk nemravný, zanedbaný a poznáníchtivý.

Touha po poznání krystalizuje mnohdy v báječné zážitky: Třeba letos o prázdninách jsme si na řeckém venkově najali místního Kchapitána s malou lodí, aby nás vozil po pustých plážích, přístupných toliko z moře. Už to samo o sobě bylo dokonalé. A když se ukázalo, že Kchapitán umí trochu česky a za nejlepší tuzemské pivo považuje Starobrno, pochopil jsem, že simulace našeho světa se už ještírkům trochu vymyká z rukou. Mají-li ještírci ruce, samozřejmě.

Touha po poznání byla i v pozadí experimentu, který jsem zcela humánně provedl sám na sobě. Vy dobře víte, že četnost mých příspěvků zde klesá. I zeptal jsem se sám sebe: Kdybych s blogem přestal zcela, vadilo by mi to, či nikoliv? Nejsemť přítel ukvapených gest, a tak jsem si stanovil tříměsíční zkušební lhůtu, během níž jsem se porůznu pozoroval a zkoumal, zda přijde ten kdysi známý nutkavý pocit, že sem něco prostě musím napsat.

Tři měsíce uplynuly jako voda, do níž se Kchapitánovi vylilo Starobrno. A, jak se zpívá v jedné staré písni o lampionech a světluškách: nepřišel, nepřišel.

A víte co? Mě to nepřekvapuje. Světová i tuzemská média ten fakt sice bůhvíproč opomíjela, ale důkazy hovoří jasnou řečí: Můj blog před pár dny oslavil osmnácté narozeniny. Vyšlo tu 1468 smutných příběhů, a to není špatné číslo. Některé se mi líbí dodnes, za některé se stydím a u většiny z nich si nepamatuji, že se mi popisované děje skutečně staly.

Osmnáct let je ale zejména věk, kdy se o svého potomka můžete legálně přestat starat a lze ho vypustit do volné přírody. Což tímto činím.

Bylo mi ctí!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

16 thoughts on “Naposled

  1. Achjo! Zřetelně cítím, jak se asi Smutnej příběh cítí. Jako vystrčený osmnáctiletý výrostek rozpačitě popocházející s kufříkem a sbalenými plakáty před zamčeným rodičovským domem. Rodiče si připíjí sklenkou Aperolu na terase, schválně otočení zády. Není tohle náhodou nejen smutný, ale i nemorální? Nepíše se všude, že současné děti zůstávají v mamahotelu nejmíň do 30?

  2. Ještě že je tu archív, kam se dá chodit jako za rodiči na nedělní oběd.
    Děkuji ti za každý z těch 1468 příběhů, chodím sem rád…

  3. Psice: je to silný a duševně otrlý jedinec, on to dá!
    Dalimil: děkuji ti za těch odhadem 2000 komentářů :-)

  4. Nééé! Před drahně lety jsem náhodně zavítala do této literární země zaslíbené, okamžitě zhltla všech několik set dosavadních lahůdek a od té doby jako správný introvert anonymně, ale především dychtivě čas od času klikám s rozechvělým očekáváním, kdy se vynoří další skvost.

    Teď by měla následovat pasáž plná lkaní, přemlouvání, lichocení až podkuřování, smlouvání a vyhrožování, ale zkrátím to na úderné: LOBO, DÍKY!

    P.S: Ale stejně si myslím, že co se týče počtu příspěvků, Bůh matematiky nemůže být spokojen s ničím méně dokonalým než s číslem 2468! (A to už je, vzato z pohledu možných následků, jiný kalibr než nějaké umolousané pasekářské woodoo z Valašska!)

  5. Ach :-( to je smutný príbeh :-( ale ak by sa ten nutkavý pocit zase niekedy objavil, tak daj vedieť!

  6. Ev.: nedá se svítit, Bůh matematiky zůstane neukojen!
    AIF: však víš – nic neskončí, dokud to doopravdy neskončí!

  7. Ach jo, v mé blogové bublině tak už zůstane jenom psice :) co já budu dělat… číst po večerech tweety Ovčáčka?

    Děkuju za všechny ty krásné historky. A kdybys náhodou někdy chtěl zas psát, aj slavobránu možná postavíme

  8. prezi: Psice je tak skvělá, že si zaslouží mít bublinu sama pro sebe!

  9. Díky za všechny ryby. A rozumím. Mně je líto, že nebloguju – nicméně už to prostě nějak není ono. Zárodky něčeho jako blog jsem mimochodem začala na svých stránkách publikovat už před bloguje, v létě to bylo 21 let, takže můj blog je už plnoletý i v americkém právním systému… ale stejně se mi nechce úplně zavírat krám. Uvidíme, co dál.

  10. Quanti: krám jsem ještě nikdy nezavřel, myslím si… hospodu párkrát ano :-)

  11. Škoda ale respektuji. Preju hezký život. R.

  12. Radka z P.: ten už shodou okolností mám, nicméně hodlám v něm pokračovat, díky :-)

  13. Bylo mi ctí být čtenářem kolegy, který dovede psát trefně a vtipně a nestydí se za to. Bylo mi ctí mít možnost nahlédnout do maloměstského života mezi jeho svérázné obyvatele. Bylo mi ctí nacházet ve Smutných příbězích souvislosti a odkazy na jiné Smutné příběhy. Bylo mi ctí být čtenářem autora, který zná nejen hochy od Bobří řeky, navíc zná detektiva Štiku a kdyby se rozhodl někdy na své dosavadní psaní navázat, nepochybuji o tom, že by prokázal, že zná i Barbánka.
    Nuže, připojuji se k těm, kteří tak či onak děkují za těch 18 let s úsměvem a sebekriticky uznávám, že mi ty roky nepřišly tak dlouhé. Čtením Smutných příběhů jsem se bavil a mám na co vzpomínat.
    Do blogového důchodu přeji Lobovi jen samou radost a žádnou zlost.

  14. Desperádo: skoro jste mne dojal, kolego – vzpomínkou na Barbánka, samozřejmě!

  15. Vaše příběhy byly vždycky super, díky za ně, jednou za čas se sem vracím a počtu si, což dělám už asi 15 let, od dob bloguje. Jinak, 3 měsíce není až tak dlouhá doba, třeba vás chuť psát někdy zase popadne, budu se těšit, kdyby to nastalo. :-) A ještě jedna věc – v průběhu let se sem tam pokouším vygooglit enimena, jestli někde nepíše nebo není někde archivován jeho starý blog, ale jako by se po něm zem slehla (a hlavně je to těžký protože internet je plnej Eminema). Lze to někde najít?

  16. Nikol: díky za pochvalu, nicméně já už se vracet nehodlám, mé rozhodnutí je pevné jako… zkrátka, jako něco hodně pevného! enimen žije a má se výtečně, před pár dny jsem u něj byl na návštěvě. a co se jeho blogu týče – všechno, co někdy bylo na internetu, se dá dohledat, jen stačí dívat se na ta správná místa, třeba na Wayback Machine :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>