Něco pro audiofily

A tisíc není tisíc

Já vím, že toho sem moc nepíšu, a to je ještě velmi eufemistický popis skutečnosti. Ale mám zcela pochopitelnou omluvenku: Děti dostaly od Ježíška tisícidílkové puzzle, zobrazující de facto jen modrou oblohu. Nebylo překvapením, že stavba je bavila asi čtyři minuty. Jenže autista mého typu nesnese nedodělanou práci, a tak mám o zábavu postaráno. Mimochodem v rozporu s tvrzením na krabici je těch dílků 1008, ale to jen tak na okraj.

Přesto pro vás mám alespoň něco malého, konkrétně další příspěvek do nekonečné mozaiky příběhů z autobusů.

Že autobusáci nenávidí lidi, to je dobře zdokumentovaný fakt. Těžko se jim divit, když své dny tráví ve společnosti čtyřiceti až devadesáti zpocených a nerudných cestujících a jejich kašle, psů a hystericky plačícího potomstva. Ale najdou se i výjimky, jako ten bohorovně klidný pán, který jezdí linku mezi maloměstem a deseti blízkými vesnicemi, vesměs tak malými, že v levnějších autoatlasech se uváděním jejich existence ani neobtěžovali.

Lidé tímhle spojem jezdí jen v půl sedmé ráno (za prací či studiem do maloměsta) a ve tři odpoledne (za králíky a televizí domů). Proč funguje linka i v časech mezi tím, to mi zůstává ekonomickou záhadou. Pan řidič v těch chvílích coby zenový mistr osaměle kočíruje svůj prázdný autobus po polních cestách, ne nepodoben americkým truckerům na nekonečných rovinách v, řekněme, Illinois.

Když jsem mu kdesi mezi poli na zastávce na znamení dal znamení k zastavení, přes čelní sklo jsem viděl jeho údiv. Nicméně zastavil a nabral mě, ačkoliv si patrně do poslední chvíle nebyl jistý, jestli není obětí skryté kamery. Podle toho, jak se ostře nadechl, jsem poznal, že má chuť zahnat svou osamělost konverzací, což jsem v zárodku utnul tím, že jsem se posadil do zadní poloroviny vozu.

Byl nespokojený, to bylo vidět, ale nic neřekl. Zapnul rádio a vyrazil k další z bezejmenných zastávek. A světe div se, i na ní stála osoba chtivá přepravy. Šlo o starší paní, která na rozdíl ode mne zjevně byla držitelkou černého pásu v sociálních skills, protože si bez vyzvání sedla hned dopředu a zcela proti duchu nařízení té slavné samolepky se začala s řidičem bavit za jízdy.

„Já poslouchám Český Budějovice,“ zahájil řidič osvědčeným icebreakerem. „A je to hrozný!“

Paní vydala soustrastně-zvídavé citoslovce.

„Do těch písniček na přání volaj každej den ty samý báby! A každý z nich trvá pět minut, než se vykecá,“ přibližuje řidič své myšlenkové pochody a paní chápavě přikyvuje.

„No poslouchejte!“ zavolá řidič po chvíli a aparát zhlasití, patrně aby získal i cestující v zadní polorovině vozu na svou stranu. Jsem tomu rád, ten případ mě začíná zajímat. A vskutku, paní kdesi na druhém konci telefonního spojení stařecky zajíkavým hlasem chce zahrát všem vnoučatům, kamarádkám ze Sokola, sboru dobrovolných hasičů a dál už to neslyším, protože pan řidič její proud vědomí přehluší vítězoslavným „Co jsem vám říkal!“

„Tak snad budou hrát aspoň pěknou písničku,“ zapojí se paní po jeho pravici konečně pořádně do debaty. Řidič to uzná jako platný argument. Ticho v autobuse by se teď dalo krájet, všichni tři jen hypnotizujeme rádio. Po vteřině či dvou ticha začne z aparátu odkapávat Bílá orchidej v podání Evy a Vaška.

„Tak aspoň že tak,“ zabručí řidič smířeně a paní po jeho pravici se asi spokojeně usmívá, mohu-li tak soudit z jejího držení těla při pohledu zezadu.

„Bílá orchidej,“ řekne ta paní ještě asi o půl minuty později, aby bylo zjevné, že má naposloucháno.

Skoro je mi líto, že na příští zastávce musím vystoupit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Něco pro audiofily

  1. zenoví řidiči prázdných autobusů jsou super … asi jsem to už někde, asi i tady, řikal, protože to říkám moc dobře a rád … mám jednoho kamaráda zen-budhu s řidičákem na bus … ten má vybroušené různé ftípky … jede, nabírá staré baby (pejskařky-kočičkářky) a když jich kolem něj poslouchá Evu a Vášu pořádnej hrozen, tak zahlaholí „Jo, abych nezapomněl ženský, nechcete některá koťátko ?“ ponechá nedramatickou pauzu, aby se to fanklubu rozleželo na patře a ne zase moc dlouhou, aby některá stihla něco říct a doplní informaci „u nás už to nikdo nechce žrát !“

  2. extláča: vsadím se, že je v kolektivu cestujících kočičářek oblíben!

  3. po celém kraji, někdy i na Kladně a Liťáku

  4. Mám relativně nedávnou zkušenost se zenovým řidičem nočního autobusu. Jelikož šlo o pozdní hodinu, byly všechny zastávky po trase řádně osvětleny. Ten důvod, proč o tom tak zdlouhavě a přitom neuvěřitelně zajímavě vyprávím, je, že přestože z dálky bylo vidět, že každá zastávka je liduprázdná a bylo i jasné, že se nikdo z cestujících (tj. já) nechystá vystupovat, řidič u každé zastávky předpisově zabrzdil, zastavil, položil předloktí na volant a několik desítek vteřin zíral do tmy. Pak se ve zpětném zrcátku přesvědčil o tom, co bylo zcela zjevné, tedy, že v žádném směru se neblíží žádné jiné vozidlo, které by mohl svým manévrem ohrozit, a nakonec se zvolna odlepil od krajnice a pokračoval v jízdě. Rádio měl vypnuté. Ale o tom zase až někdy příště.

  5. extláča: Liťák, to už je velkoměsto plné modelek a profi fotbalistů. Říkal Láďa Karas.

  6. Desperádo: prostě dodržoval jízdní řád včetně předepsané doby příjezdu a odjezdu – skutečný profesionál, kterých bychom si měli vážit!

  7. Lobo: Samozřejmě jako ve svém oboru profesionál oceňuji profesionály ve svých oborech. A profesionálové autobusového volantu jsou hodni zvláště velké úcty.

  8. Těch osm dílků navíc je tam jako náhrada za ty, co se nejčastěji ztrácí;)

  9. partiovka: to je ovšem teorie hodná tvého génia:-)

  10. já poslouchám Prahu, takže vím vše o kastrování domácích zvířat, inkontinenci, dluhové problematice ve stáří a mám dokonalý přehled o plení a zalévání domácí skalky…

  11. Řidiče autobusů, co nechávají své rádio puštěné naplno, aby si i ostatní cestují za své peníze užili, nenávidím z hlouby srdce.
    Většinou mají naladěnu nějakou odpornou stanici s duševně postiženým hudebním redaktorem, jako třeba E2 nebo F1. Já chci v autobuse spát a ne poslouchat nechutné odrhovačky a stupidní kecy méněcených moderátek.
    Hnus, hnus, hnus.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>