Někteří lidé by snad víteco ani mít neměli

Vítej, můj nejmilejší titulku!

Média nás dnes s gustem straší ledasčím, ale o těch opravdu znepokojivých věcech se nemluví. Naštěstí jsem tu ještě já, váš oblíbený posel pravdy, pochodeň naděje a sběratel hozených rukavic, a krutou pravdu vám vyjevím:

Ubývá nám oslav, přátelé.

Bývaly doby, kdy jsem se kvůli oslavám bál vylézt z domu. Stačilo vyrazit s nákupní taškou naplněnou vratnými lahvemi do blízké samoobsluhy, a člověk cestou od kolemjdoucích obdržel pozvání na šestery narozeniny, trojici svateb a dvoje křtiny. Jednou dokonce i nabídku k sňatku, ale to šlo o omyl, způsobený faktem, že taška už byla zaplněna, takže jsem si poslední vratnou láhev strčil do přední kapsy u kalhot.

Pak se ale něco stalo. Lidé, kteří dříve neváhali kupovat sud třeba kvůli prostému faktu, že konečně našli druhou botu, se náhle začali k tématu oslav stavět vlažně. Vyhýbavě hovořili o pracovních povinnostech, s neupřímným výrazem se vymlouvali na nemocné dítě, případně hráli na strunu soustrasti a přiznávali se k příchodu dvoudenních kocovin. Zkrátka, bylo to zlé, a nejhorší na tom bylo, že mezi tyto lidi jsem patřil i já. Posledních pár let jsem tedy téma svých narozenin pojímal, stejně jako valná většina mých přátel, kromobyčejně laxně.

Někdo by mohl říci, že na vině je postupující věk. Já se však domnívám, že jde o projev posíleného pudu sebezáchovy; zkušenostmi vypolstrovaný člověk přeci jen na rozdíl od nevybouřených divočáků už tak trochu tuší, že válet se někde tři dny v průjmu mu ve výsledku spíše neprospěje. Jsou však okamžiky, kdy pud sebezáchovy musí stranou!

Ještě před dvaceti lety moje představa o oslavách čtyřicátin patrně zahrnovala pololegální švýcarskou kliniku a zdravotní sestru s podezřelou injekcí a konejšivým úsměvem. Nicméně nakonec to dopadlo tak, jak byste očekávali: jedné lednové soboty jsem pružným, řekl bych až leopardím krokem vtančil do maloměstského pivního baru, mého to nového favoritního útočiště. Bylo pět hodin odpoledne a já měl hodinu na to, abych pánovi z cateringu ukázal kdo, co, kdy, kde, jak a proč a mohl si dát prvního (a posledního, fantazíroval jsem) panáka s obsluhou.

Bylo deset minut před šestou, kdy dle svého letitého zvyku, tedy předčasně, dorazil kamarád-sklář se svou Verčou. Pak se v poměrně malém časovém úseku bar zaplnil lidmi, jejichž jména a přezdívky čtete na tomto blogu již tolik let. A pak… Inu, škoda hovořit. A bylo něco po páté hodině ráno, když bezpečnostní kamera za barem zachytila toto:

40

Zpětně si říkám – a vlastně jsem si to říkal i celou neděli a část pondělka – že ta švýcarská eutanazie vlastně mohla být o dost milosrdnějším řešením.

Pro ty, kteří se podivují dnešnímu podtitulku:

Poprvé
Podruhé
Potřetí
A zase
Pořád
Odolat se nedá

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové obrázky a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Někteří lidé by snad víteco ani mít neměli

  1. Takže gratulovat nebo kondolovat ? Všechno nejlepší !

  2. Věta použitá v názvu tohoto přelomového textu je pamětihodná a dá se používat v různých souvislostech. Se svou punkovou nebetyčnou drzostí jsem si dovolil ji využívat jako mustr pro:
    Někteří lidé by se z dovolené vracet neměli
    Některé ženy, zejména zubařky, by se vdávat neměly

    a v několika obdobných případech.

  3. Tenhle post ve mne reflexne spousti nutkavou potrebu dat si Panadol. Tak vse nej a kdyby ti to az za rok prisla jako dlouha prodleva, pripoj se na sraz 21.3. U Dandu. Bude to blogo a bude to retro. Bude to viteco!

  4. dalimil: grandolovat! děkuji!
    Desperádo: je to širokospektrální antibiotikum mezi větami!
    Psice: U Dandů jsem toho naseděl na několik životů dopředu – a ani nechci vědět, kolik let života mě to stálo :-)
    Lojer: svatá pravda!

  5. Jezis ja si to tu taky musim napsat: tvl U Dandu..to uplne prebilo vzpominku na ten catering:)

  6. Nepamatuji se, že bych byl někdy na své narozeniny šťastný nebo spokojený. Možná ty v nejútlejším věku, ale nevěřím tomu. Nemám žádné dobré vzpomínky na ty své narozeniny, které si pamatuji.
    Když mi pak na mé narozeniny umřel táta, přestal je slavit úplně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>