Nesnáším loučení

Ale loučení se svobodou, to je jiná

Pověstná ženská vytrvalost opět slaví úspěchy – a tím, kdo za pár dní bude před oltářem zmateně blekotat a neohrabaně své milé navlékat prstýnek, je tentokrát sám legendární kamarád-právník. Vzhledem k jeho pověsti panovaly na maloměstě před jeho páteční rozlučkou se svobodou větší obavy, než když se k nám roku 1421 blížili husité se zapálenými pochodněmi. A nikoliv neoprávněně…

V zahradní osvěžovně jsme se začali scházet krátce po sedmé. Samá společensky zdatná esa – přítomen byl v podstatě kdokoliv, o kom se na tomto blogu někdy v souvislosti s alkoholem psalo. Oslavenci jsme věnovali vkusné tričko, které zde bohužel s ohledem na dobrý vkus a zákon o ochraně osobních údajů nemohu blíže specifikovat, a vše šlo podle očekávání:

- konzumace piv a ušlechtilých rumů a vůbec čehokoliv, co bylo poblíž, dosáhla čtvrtletního maxima
- od ohně voněla a později i dobře posloužila vepřová kýta
- konverzace se posouvala od souvětí k holým větám a od holých vět k citoslovcím
- místo striptérky dorazil Xavier Baumaxa

Poslední bod ještě vysvětlím, protože pamětníky mezi vámi možná udivil. Kdysi dávno jsem zde totiž popisoval, jak jsem v dobách největší Xaviho slávy zavítal na jeho koncert a jak otřesně jsem byl jeho výkonem zklamán. Xavi na mou kritiku v komentářích souhlasně reagoval a dokonce na mne ze svých stránek odkazoval. Ale přesto jsem se nikdy jeho fanouškem nestal a hudebně jsme se nadále míjeli.

Ovšem kamarád-právník naopak Baumaxu adoruje až nemístným způsobem, a tak hlavní organizátor rozlučky pojal nápad hudební celebritu kontaktovat a domluvit soukromý koncert – a podařilo se. A musím říci, že i mně se nakonec asi tři věci z těch, co hrál, líbily. Pohříchu šlo ve všech případech o věci od Johnnyho Cashe, kterými Xavi svůj výkon prokládal.

A v I Hung My Head se mu popletly sloky, ale neupozorňoval jsem na to příliš, když už byla tak slavnostní příležitost. A oslavenec si svůj dárek dobře užil, což je důležitější.

Asi není nutné to explicitně zmiňovat, ale sobota vlivem různých okolností nestála za mnoho. A o náš společný závěrečný účet už projevili zájem z pelhřimovského Muzea kuriozit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Nesnáším loučení

  1. Opravdu před oltářem?
    Nebo na ouřadě do rukou místního šéfódésáka či šéfsocdemáka či kdo tam momentálně nad městskou kasou vládne…

  2. a to já jsem si domů z oslavy odnesl xaviera živého na nocleh a ráno se s ním vydal pro automobil…

  3. Mi nadpis připomněl slavnou píseň od Michala Davida. Smutný příběh:-(

  4. Sejra: Fuj, právě jsem se otřepala poznáním, co si během čtení textu notuji!

  5. v sobotu jsem prosil o ránu z milosti, ale bohužel nepřišla….

  6. Psice: To je hnus, jak se nám takový svinstvo jako úchylné songy od Majkla Davida zaryly hluboko do mozku…

  7. tyjo, to bych chtěl vidět, jak se ta Xaviera z Baumaxu svlíká ! (heč … jeden můj kamarád má Majkla Dejvida za souseda, tuhle vzpomínal, jak mu tam Majkl jeden čas sjížděl jeden mejdan za druhým … tak ten kámoš si to teď pobrukuje pořád.)

  8. Milan: před mimokostelním oltářem:-)
    enimen: ještě že to nebylo naopak!
    Sejra, psice: zlovolně útočím na první signální!
    Desperádo: nebo pěkný ptáček!
    baryk: třeba dorazí se zpožděním…
    extláča: jestli spal u enimena, tak se možná nějaké detaily dozvíme od něj!

  9. enimen: To je poměrně typický, že jeden komentář za rok, který tady utrousíš, je hned nějaký chlubení…pokud to teda neměla být stížnost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>