Paní na vdávání

Pár tvrdších slov

S kamarádem-grafikem sedíme v naší oblíbené restauraci, jejíž jméno vám neřeknu, protože je malá a už takhle tam chodí na náš vkus až moc lidí, kteří ruší naše mlčenlivé rozjímání. Dopřáváme si bohatýrskou večeři, protože jsme dokončili bohatýrskou zakázku, díky níž jsme o něco bohatší. Snažíme se soustředit na jídlo, které je opět chuťově vybalancované na hranici nadpozemskosti, ale nedaří se nám to. Protože u vedlejšího stolu sedí taková dvojice -

- a víte co, já vám to vyprávět nebudu. Radši vám řeknu, jak jsem to asi o tři hodiny později vyprávěl v hospodě U Blva číšníku Pavlovi, tomu věčně nihilistickému králi všech koproláliků. Ono to tak bude lepší.

Takže: U Blva zaujímám svou oblíbenou polohu, tj. levou rukou se opírám o výčep, pravou křečovitě nepouštím půllitr, trochu se skláním, abych se vešel do výklenku nad výčepem, osu ramen mám proto před špičkami bot a rozložení váhy na chodidlech tipuji na 70:30, ovšem expert nejsem, je to jenom odhad.

„U toho vedlejšího stolu seděla ženská a chlap, oběma jim bylo tak, já nevím, šedesát,“ říkám Pavlovi a on přikyvuje, protože je v zásadě bystrý a příběh to zatím není z nejkomplikovanějších. „Zjevně se dlouho znali, ale asi mezi nima nikdy nic nebylo. A ta ženská ho normálně uháněla, ať s ní žije. A furt mu povídala:“

(V tento moment Pavel odběhl zkasírovat kohosi netrpělivého, čehož jsem využil k osvěžení se, a už jsme mohli pokračovat.)

„A furt mu povídala: „Kájo, vždyť víš, že jsem tě vždycky vnímala jako něco víc než kamaráda.“ A on: „Chmmmhm, no jo.“ A ona říká: „Rozumíš, já jsem sama. Co mám dělat s tím svým majetkem? Kluk se o mě nestará, tak mu to nechávat nechci. Vždyť bychom si to bohatství mohli krásně užívat spolu, co myslíš? A on: „Chmmmhm, hmm, já ti nevím.“ A ona přitvrzuje: „Mám brilianty, ale k čemu mi jsou? Já potřebuju s někým být! Pojď, poletíme do Francie, třeba na týden nebo na dva, všechno to zaplatím, budeme se mít krásně!“ A on: „Chmmmhm, Francie, no to nevím, nezlob se.“

Pavel soustředěně naslouchá a coby mistr multitaskingu ještě čepuje piva pro těch šest osmdesátiletých sokolek, které do Blva každé úterý po společných prostných chodí pít piva, jíst matjesy a přít se, jestli byl hezčí Miroslav Tyrš nebo Jindřich Fügner. Piju a pokračuju.

„A tak to šlo pořád dokola. Hučela do něj, ať si spolu užívají její prachy. Plus bylo jasný, že s ním chce spát, ideálně ještě dneska, pořád házela tak jasný sexuální narážky, a on se furt jen vrtěl na židli a říkal „Chmmmhm,“ no normálně jsem se musel držet, abych nevstal a nevynadal mu. Nakonec tak nějak nemastně neslaně přislíbil, že s ní tedy možná někdy do Francie pojede, a tím to skončilo. Taková šance, ty vole,“ úpím, protože vilné milionářky nad hrobem jsem až do dneška považoval za městskou legendu.

Pavel u točení dalších piv konsternovaně vrtí hlavou. „No ty vole, bohatá bába, co chce mrdat, a von nic? No ty vole! To mně by stačila i chudá, jen kdyby chtěla,“ dělá hrdinu. Ale čím déle o příběhu přemýšlí, tím víc je znát, jak ho zasáhl.

„Do prdele, bohatá ženská, proč mně se tohle nestane? Hned bych se tady na tu hospodu vysral,“ zasní se.

„Crrr,“ ozve se zvonkem z kuchyně kuchař Mlékař Dan, asi že matjesy jsou připraveny.

„A ty už di taky do píči,“ zahuláká jeho směrem Pavel, až sebou sokolky trhnou a fotky Tyrše a Fügnera se jim rozsypou na zem.

„Crrr – Crrr – Crrrrrr- Crrrrrrr – Cr!“ odpovídá Mlékař Dan.

„To je kokot, ty vole,“ řekne Pavel.

Ale já vím, že to tak nemyslí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Paní na vdávání

  1. Výborný a skvěle vypointovaný příběh. Jen malá připomínka. I při sezení v restauraci s kamarádem grafikem je nutné pamatovat si základní pravidlo: Grafik není člověk.

  2. Desperádo: kdykoliv jindy bych se pod takový názor podepsal, ale kamarád-grafik je mezi ostatními grafiky naprostou bílou vránou, ostatně proto spolupracujeme již tolik let! ještě chybí, abych někdy potkal lidsky se chovajícího programátora a už uvěřím, že je možné všechno…

  3. Lidští programátoři neexistují. Zrovna včera jsem potkal v kuchyňce jednoho, že měl kraťasy a tričko by ani tak nevadilo, ale proč měl v sandálech oboje ponožky srulované do půli chodidla, to netuším.

  4. Sejra: patrně byl zrovna v polovině jejich stahování!

  5. To je příběh s největším počtem vulgarismů v celém smutném archívu!
    Ale je od tebe ryzí a určitě všichni oceňujeme tvůj étos, že ses nezaprodal za brilianty a nepíšeš tenhle post z Paříže. (Tedy pokud za tím nestojí jen to, že jsi s kamarádem grafikem prohrál kámen-nůžky-papír…)

  6. psice: Pavlovy vulgarismy mému uchu znějí jako čirá poezie, nemůžu si pomoci! a podobně jako pana Chmmmhm, ani mě nikdy Paříž nelákala – a to ani v dobách, kdy tam převažovalo původně evropské obyvatelstvo…

  7. Maj recht Lobo, Paříž zasmrádla hned potom co umřeli pánové Eifel a Verne … programátor jsem pravda mizerný, ale lidský jsem až hanba ! Mohl bych být já tvým zdrojem víry ve Všechno ?

  8. Mám k tomu pár poznatků:
    1) pokud by někdo měl snad pochybnosti ohledně těch vulgarismů, tak mohu dosvědčit, že se to tak opravdu mohlo odehrát. Pavel jich používá tak o 50% méně, pouze když s sebou bereme do hospody děti.
    2) Kája je stopro ženatej. Proto to váhání. Musí se zeptat doma, jestli může.
    3) Kluk bude jednoho krásnýho dne pěkně nasranej.

  9. pan Chmmm je Kája, ale sakra u toho nasranýho kluka jsem se už fakt ztratil

  10. extláča: programátor? vždycky jsem tě měl spíše za pogromátora! jinak kluk je bratranec sousedovic malého Mirka, to je jasné!

  11. Krásně napsaný příběh.

    A díky za připomenutí sousedovic malého Mirka. Málem bych na něj zapomněla. :-)

  12. K.: krásně napsaný komentář! a zapomenout na sousedovic malého Mirka snad žádný pracující intelektuál nemůže!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>