Pětatřicátníci

Ho šijakok vět

„Všichni ticho, kamarád-sklář má vidění,“ uklidňuji rozjívenou skupinku neanonymních alkoholiků, kteří jsou shodou okolností mými kamarády. A vskutku: kamarád-sklář, který za posledních 48 hodin prožil dvě jiné apokalyptické oslavy a za posledních 48 minut požil blíže nespecifikovaný počet německých mysliveckých nápojů, znaveně zvrací. Lépe řečeno znaveně zvrací oči v sloup a běduje: „Ty vole, já se dneska zase ožeru!“ A, jak se zanedlouho ukáže, věštba to je přesná. Leč nepředbíhejme.

Každý dobrý scénárista vám potvrdí, že fish-out-of-water je sázka na jistotu, co se kvalitní zábavy týče. Prostě svého hrdinu (nebo hrdiny) vyklopte do neznámého prostředí a veselé historky přijdou samy.

Pamětliv tohoto přikázání, sezval jsem letošní retardovanou (rozuměj opožděnou) společnou oslavu narozenin mých a kamaráda Vítka do vám již známé hospody s poetickým názvem Čunčí huba. Krom několika málo lesních mužů je totiž značně nehomogenní skupina mých blízkých přátel tvořena i různými městskými světáky, světskými měšťáky a jejich něžnými a krásnými ženami a chtěl jsem vidět, jak zvládnou pobyt v podniku zaměřeném spíše na trampskou populaci středních let. A aby byl sociální experiment úplný, moudře jsem stanovil, ze pod záminkou pěstování větší žízně se do Čunčí dopravíme po svých, protože sedm a půl kilometru rozbahněnými lesními cestami ještě nikdy nikoho nezabilo.

Premisa to byla správná jen zčásti. Ukázalo se totiž, že pro některé turistikou méně poznamenané jedince je i tato komická vzdálenost vrcholem možného. Po dosažení cíle tak jen po dlouhé minuty mocně exhalovali, tiše kleli a kdyby mohli, patrně by si i odplivovali na zem. Ale sotva dokázali své tkáně dostatečně zrestaurovat včas podanou první pomocí v podobě piv, řízků a slaniny, mohlo na ně neznámé prostředí začít působit vší svou silou.

Abyste rozuměli, Čunčí huba opravdu není jedním z těch fancy restaurantů, kde vám androgynní číšníci servírují rukolu s parmezánem a lahev bio vody za čtyři stovky. Nečekejte ani koktejly a bodyshoty z barmanek. Co naopak čekat můžete, je dřevěný interiér a pár stolů osazených chalupáři a čundráky. V totožném stylu je namíchána i výzdoba, které v době naší návštěvy vévodil obraz Marko Čermáka „Rychlé šípy před Čunčí hubou.“ Spíše častěji než méně často zde někdo drásá kytaru. A ceny jsou tak mírné, že člověk uvyklý například na pražskou realitu si bude v první chvíli myslet, že částky na lístku jsou uvedeny v eurech. Zkrátka – mám to tu rád.

Ke cti mým přátelům slouží, že se v novém prostředí dokázali zorientovat podivuhodně rychle. Dokonce tak rychle, ze záhy objevili, že pokud si objednáte deset či více panáků, obsluha vám je donese na jakémsi strašidelném podnosu, ne nepřipomínajícím Charónovo pádlo. Tento mocný nástroj zkázy byl během večera u našeho stolu přítomen častěji, než by bylo zdrávo, a tak asi správně tušíte, že když jsem se s batohem plným dárků soukal v půl druhé do taxíku, s vrcholovým atletem by si mě spletl jen málokdo. Ale od toho přece narozeniny jsou!

(A abyste dokázali docenit, jak o své kamarády pečuji, zde se kochejte pozvánkou, kterou jsme jim se spoluoslavencem Vítkem rozesílali!)
POZVANKA

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové obrázky a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Pětatřicátníci

  1. Pche, 7,5 km dávám i já, těžký invalida :-) )) A s vidinou řízků v cíli cesty bych možná i poletoval!

  2. Sejra: taky mě vyčerpání některých kamarádů udivilo, ale třeba to jen hráli, aby jim následně personál nosil více tekutin!

  3. Pravda, to mne nenapadlo :-) No hlavně, že to všichni přežili!!!

  4. Trochu mi to připomíná domácký podnik „U Rudy“ v bezdomovecké zahrádkářské kolonii u Palmovky, kde se pod pojmem hygienické zázemí skrývá jedna flekatá latrína pro muže i ženy (a v nebezpečném náklonu). Dokud o Rudovi neví ČOI a krajská hygienická stanice, není ještě ani Praha ztracena v michelinském hvězdném balastu!

  5. Sejra: to ještě není zcela jisté:-)
    psice: U Rudy jsem jednou byl a bylo to moc vynikající!

  6. lobo: S tím nelze než souhlasit. Naučila jsem se tam dvě nové ukrajinské lidové písničky a zjistila, že umím čůrat ve stoje; s takovou člověk mávnutím ruky zapomene na kocovinu z nápojů řezaných okenou a pár stříkanců z Diffusilu vyžene i ty vešky z culíku!

  7. Ani mi nemluv Lobo, je tomu už týden, co jsme do dna vypili restaurant Šárka a po kocovině z chlastu a po potrhaném svalstvu pravé ruky z pákování se do oslabeného organismu dostavila i chřipka, sumasumárum mám teplůtku už rovný týden.

  8. Čunčí hubu znám, 2 piva a jedny chipsy jsou tam mým pravidelným dopingem !

  9. psice: taky jsem tam čůral ve stoje, to je zvláštní náhoda!
    extláča: Šárka zjevně umí být pěkně divoká!
    dalimil: ano, očekával jsem, že zkušený vandrovník tvého typu má všechny hospody v Brdech zmáknuté:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>