Píšu píšu

Ve druhém píšu mělo být č, ale nejsem sprosťák

Už jsem si skoro zvykl, že většina mých blízkých přátel má narozeniny v létě. Za ty roky jsem se s tím naučil žít a dokonce se na léto těšit. Ale letošní červen a červenec se co do počtu oslav vymykají všemu, co kolektivní historie lidstva doposud znala. A kdybych o své současné životosprávě vyprávěl docentu Nešporovi, patrně by začal chlastat.

Může za to samozřejmě sex – tělesná touha dohnala již mnoho lidí z mé generace do trvalého vztahu či dokonce do obřadní síně. A tak se najednou začínají slavit i narozeniny partnerek/manželek. Rozlučky se svobodou. Svatby. Narozeniny dětí. Prostě život se změnil v čistý očistec a z víkendů, které kdysi bývaly mírumilovným parkem kultury a oddechu, jsou náhle ekvivalenty masakrů v Rwandě.

A přiznávám, že už se v tom ztrácím. To máte v pátek svatba, v sobotu narozeniny, v neděli další, a než se nadějete, je tu znovu pátek a loučení se svobodou. Dobrotivá F., aby mi ulehčila, se chopila softwaru a vytvořila úhledný google kalendář, kde je velmi přesně zaneseno, kdy mám(e) kde být, co se tam děje, popřípadě jaké to s sebou nese zvláštní požadavky.

Ale její ušlechtilý záměr se minul účinkem, trpím totiž fobií z tabulek a vůbec čehokoliv, co jen trochu připomíná excel (následek starého pracovního zranění), a tak se na její výtvor odmítám koukat a i nadále se řídím toliko intuicí a svou pověstně špatnou pamětí. Takže, pokud byste se jmenovali řekněme Prokop, což je extrémně nepravděpodobné, a zeptali se mě, jestli tenhle pátek odpoledne nechci jít slavit váš svátek, tak vám to útrpně odkývu. A přitom mě v pátek čeká svatba kamaráda a kolegy z práce, ha!

Ovšem stesky stranou: Dnes končí první celý měsíc, který jsem strávil novými pracemi pro nové klienty. Můžu tedy hodnotit a na četné dotazy odpovídám, že se mám dobře a změna mi prospěla, byť nastalo i několik kritických momentů, kdy jsem slovní zásobu všech sousedů v doslechu obohatil tuctem dosud neslyšených vulgarismů. Druhým dechem ovšem dodávám, že do budoucna to bude doufám ještě lepší a bez vulgarit. I bez vulvarit.

A ptáte-li se, proč zde za poslední měsíc bylo tak málo nového, odpovídám: Protože se našli lidé, kteří jsou ochotní za moje (veselé i smutné) písánky platit, takže se mé autorské schopnosti a časové možnosti tříští…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Píšu píšu

  1. taky už mi to tvoje poslední loučení přišlo dlouhý … víš jak špatně ho snáším …

  2. extláča: zkusím tedy vás všechny příště vystavit menší dávce!

  3. Máš můj obdiv – mně by stačilo přečíst si komentáře pod prvním vylistovaným článkem a šla bych smutně zesnout do nejbližšího houští…

  4. a v bodě G tedy najdeme pokračování písánek? Nebo se bude platit složenkou za každý post tady? Co se týká investigativních reportáží, tak mám tip desátého hrůzného souseda i završení top 12 nejhorších štětek světa (obojí nejsem já, abych zbytečně nepřihrávala na smeč)

  5. mám náměty na další super články:
    33 nejveselejších smutných příběhů
    77 nejpravdivějších historek 1 lháře
    jeden jediný článek, ve kterém nebyl zmíněn alkahól
    333 postů po 33. roce od starého lháře
    ;)

  6. Quanti: miluju vůni plivanců od plebsu po ránu:-)
    psice: všechny tipy i s obrazovým doprovodem prosím zasílat!
    extláča: zapomněls na 15 nejchytřejších blogokomentátorů:-)

  7. jsem bytostně skromný a pokorný, nechtěl jsem se ani náznakem vnucovat … mimochodem, to je nás tu tolik ?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>