Práce všeho druhu

Bohdan Pomahač ztratil tvář

„Mňo,“ udělal do telefonu věhlasný maloměstský malíř pokojů. „To víte, že bych na vás měl čas. Ale až tak v půlce října.“ I zachmuřil jsem se, zmítán dilematem. Počkám na nejlepšího malíře široko daleko, nebo se spokojím s nějakým druhořadým nedoukem? A jako v životě už mnohokrát, našel jsem nakonec řešení naprosto nečekané. Povolám do akce nedouka třetiřadého, tedy sebe. „To bude práce na dvě, tři odpoledne,“ chtěl jsem s pohrdáním oznámit F., ale pak jsem to nakonec neřekl a jsem tomu rád.

S kýblem primalexu, válečkem velikosti Marka Ebena a nekonečně velkým odhodláním jsem se rozhlédl po vystěhovaném Trudině pokoji, jemuž jsem chtěl vrátit krásu jako prvnímu. Pamatuji si ten okamžik tak dobře proto, že to na dlouhou dobu byla poslední chvíle nezatěžkaná chmurami a úpěním duše. O vteřinu později jsem si totiž uvědomil, že by bylo dobré ze zdí vyrvat různé skobičky a hmoždinky.

To když uděláte, musíte vzniklé díry zatmelit, což vás trochu zdrží, ale budiž. Nicméně taky zjistíte, že původní barva ze zdí dost dramaticky odpadá. To je vítaná vlastnost například odpoledního vyučování, ale v případě podkladu pro vymalování je tato leprocita spíše méně vítanou. Obchod s malířskými potřebami mám naštěstí přes ulici, a tak již o pár minut později se špachtlí v ruce a divým výrazem v očích začínám se škrábáním stěn. Začátek malování se právě posunul o další tři dny.

Střih. Rozhlížím se po právě vybíleném Trudině pokoji a jako každý malíř-začátečník se otřásám vlnami spravedlivého hnusu. Čekal jsem, že stvořím něco jako výmalbu Sixtinské kaple, ale stěny a strop okolo mne jsou pokryté nekoherentní vrstvou fleků a čmouh a ze všeho nejvíc mi evokují mou dávnou návštěvu špinavého hotýlku v Istanbulu, respektive tamní prostěradlo, jež bylo v rámci úspor napevno přišité k matraci a zjevně toho zažilo mnoho.

Spát jdu roztrpčen, ale ráno je vše zářivé. Fleky a čmouhy přes noc zmizely a místnost je nádherná jako Sidonie. Jenže úsměv mi vydrží jen milisekundu, teď je totiž potřeba jednu zeď pokrýt tapetou. Tapeta je vkusná, leč absurdně vzorovaná a je potřeba pohlídat, aby vzor navazoval. Zeď obsahuje vítané tapetářské bonusy v podobě střešního zešikmení, okna, parapetu a radiátoru. A já mám s tapetováním stejné zkušenosti jako s malováním. Plivl bych si do dlaní, ale již nemám slin, tak si volám na pomoc F. Ta mi do dlaní také neplivne, nebojte, ale dáme naše skrovné síly dohromady a už večer je hotovo. Což je sice další nečekané zdržení, ale tapeta se nám tak povedla, že to minimálně polovinu z nás nemrzí.

Pak je potřeba natřít protější zeď jednou z barev, jež jsou na tapetě. Po zaschnutí přidat ještě jednu vrstvu. Nastěhovat nábytek zpátky, vystěhovat pokoj Horstův a začít zase od začátku, tentokrát sice bez tapety, ale zato s členitou zdí, kterou je nutno kvůli požadovanému efektu pečlivě vymaskovat. Při práci s malířskou páskou zjistit, že pravý úhel je jen bájným úkazem, o němž se mezi stavebníky mluví posvátně ztišeným hlasem, patrně proto, že jeho zjevení nosí smůlu. A tak dále a tak podobně, nebudu vás tím unavovat, protože sám už poněkud unavený jsem.

Ale dnes, před malou chvílí, nastal ten okamžik, kdy jsem domaloval. Měl bych z toho mít radost, ale pouhý pohled do kalendáře mi naznačuje, že pomyslný souboj s věhlasným maloměstským malířem pokojů jsem nevyhrál. A nejhorší na tom je, že v příštím týdnu hodlám shánět truhláře kvůli výrobě pár specifických kusů nábytku. Jestli se bude historie opakovat, dost možná budu příští post už jen diktovat F. a v pauzách mezi slovy se zhrozeně dívat na pahýl své ruky a krvavou šmouhu, táhnoucí se od stolní pily až na strop.

P. S. Při psaní tohoto textu jsem si uvědomil, že slovo pohrdání se rýmuje se slovem pomrdání a nevím, jak s tím faktem naložit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Práce všeho druhu

  1. No, já se děsím dne, kdy budeme muset vymalovat obývák a kolem opadávající omítky u dveří už nějakou dobu raději chodím po špičkách…
    A fakt nemůžu říct, že by mě tohle Tvé malířské zapálení pro věc nějak namotivovalo se do toho konečně pustit :-)

  2. nominek: a to si nepřej vědět, co za překvapení mě čekalo dnes při strhávání malířské pásky… nápověda: hodina práce navíc. a stejně to ještě není zachráněno. ještě že jsem optimista.

  3. Připadá mi to trochu masochistické – malovat, a ještě tapetovat? Jako když kšandy pojistím opaskem?

  4. Kdysi dávno, když jsem byl ještě ženat, jsem si na malířské práce za mrzký peníz najímal svého tehdejšího tchána. Způsob, kterým jsem s ním jednal a který je vlastní všem nám utajeným aristokratům, zřejmě přispěl k tomu, že se mnou onen dobrý muž již deset let nepromluvil jediným slovem. O tom když tak až někdy jindy.
    Sám jsem do ruky štětku (ve smyslu malířské potřeby, aby to pochopili i méně informovaní a příznivci SPD) uchopil naposledy někdy v tom roce, kdy Queen vydali album Innuendo. Svůj pokoj, který již dávno nebyl dětský, jsem pak během většího než nemalého množství hodin přemaloval zcela novou barvou. Poté, co jsem se, jakožto slušně vychovaný chlapec, pochlubil své milované matičce, provedla tato matička zběsilý barbarský rituál s válečkem, vedle kterého by i Marek Eben zbledl závistí. A mé malířské dílo bylo zcela zhanobeno. To, že mi někam zmizel plakát mé oblíbené zpěvačky Doro Pesch, která se zrovna ve chvíli, kdy ji fotograf fotografoval, nestihla zcela přiodít a dávala tak na odiv kvalitu svého spodního prádla, je už jen taková meruňka na dortu. O tom když tak až někdy jindy.

  5. Lobo, jo, určitě jsi o kus víc optimista než motivační kouč ohledně malování :-)

    A docela věřím, že strhávání pásky má v sobě svůj osobitý moment překvapení. Kdysi jsme si tak pro oživení do kuchyně vymyslela barevné čtverečky… Takže zhruba tuším, jaká to může radost :-)

  6. Rowdy: kdepak, vysvětlím! tapeta je jen na jedné zdi, výsledkem čehož je krása. asi jako když si vezmeš kšandy a na jednu z nich si pověsíš přezku od opasku.
    Desperádo: myslím, že každému čtenáři Příběhů detektiva Štiky je to dávno jasné: plakát Doro Pesch matinka prostě přemalovala, takže tento pod vrstvou barvy čeká na archeology z generací, jež se ještě nenarodily!
    nominek: mým cílem není motivovat. toliko přinášet poučení!

  7. za ten vtipnej článek to malování stálo a truhláře bych ani nesháněla, ať je o čem psát :-)

  8. Svět Helgy: obávám se, že kdybych se pustil do truhlařiny, opravdu budu potřebovat Bohdana Pomahače – čímž by se kruh tohoto příběhu uzavřel!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>