Rychlá smrt

Německý myslivec se musí poslouchat

Řidič autobusu už dobře ví, že má dveře otevřít ještě před tím, než úplně zabrzdí. Klid ospalého maloměstského náměstí ihned poté rozčísne nezřetelná silueta vysokého mladíka, který se parakotoulem vrhá z dopravního prostředku vstříc obrubníku, ještě v letu si navléká bundu a tašku s notebookem a po kontrolovaném dopadu žíznivě vchází do krčmy U Blva.

Jak už víte, jedno popracovní pivo je pro mne (podobně jako dolar) alfou i omegou. A jestli vás to zajímá, tak většinou jde o mimořádně klidnou akci. Ošlehán vichry větráků, stojím u výčepu, vychutnávám a s číšníkem svorně mlčíme, protože to muži dělají, když je vše v pořádku. Pak zaplatím a jdu si po svém, většinou po svých.

Ale v některé dny jako by se před pípou soustředilo všechno zlo světa. Třeba onehdá. Vypil jsem pivo. Zalovil jsem v peněžence. Pohlédl na hodiny. A prolomil mlčení. „Pavliku, dneska je nějaký dobrý. Dej mi ještě jedno, jo?“

Číšník Pavel pokýval, splnil, co se po něm žádalo, nechal si zaplatit a pak řekl: „Jo abych nezapomněl, jaks mi tuhle pomoh víš s čim, tady máš panáka,“ a postaví na stůl dvě sklenky, morbidně přeplněné balzamovací tekutinou známou pod označením Jägermeister.

Co naplat. Sklenku vyprázdním a chystám se k odchodu. „No počkej, ty vole, takovej chytrej kluk a chceš si nechat napovídat nebo co?“ táže se Pavel a seznávám, že je mým nádherným údělem panáky otočit. Což udělám. A chystám se k odchodu.

Jenže v ten moment mne od vedlejšího stolu zmerčí Danda, můj exspolužák, a přitočí se před výčep. Slovo dá slovo a najednou Pavel nalévá hnědou tekutinu hned do tří skleniček. A pak ještě jednou. A dost, velím sám sobě. A chystám se k odchodu.

Jenže v ten moment vejde do dveří a zmerčí mne Tomáš. „Ještě nechoď… Pavle, dej mu pivo na mě,“ říká a potřebuje se mnou v rychlosti probrat detaily letošního ročníku maloměstské kulturně-společenské akce nejen pro děti, na níž se oba tradičně finančně spolupodílíme.

Vzato kolem a kolem, během dvaceti tří minut jsem pod vlivem okolností pozřel tři piva a čtyři panáky a začínám tím být trochu znepokojen. Hloučku diskutérů před výčepem se vytrhnu v podstatě násilím a zmožen mířím k domovu.

F. mě vítá s úsměvem na tváři: „Miláčku, nedáme si víno?“
Co na to říci… Snad jen zmámené „Ne, raději knihu!“

P.S. Tento zápisek obsahuje cirka čtyři popkulturní odkazy. Kdo je rozluští, má u mne panáka Jägermeistera!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Rychlá smrt

  1. Jsem barbar, popkazy vidím jen dva (píseň a plakát).

  2. Sejra: duchovní strava je také důležitá:-)
    Michal z Michle: jseš v půlce cesty – můžeš si dát malého panáka!

  3. Lobo: já jsem myslel, že to pivo je spíše předdomovní, než popracovní … jo a mimochodem, jsem si jistý, že exspolužák je špatně gramaticky, viděl bych to na ekspolužáka nebo expolužáka … (mimochodem dneska jsem po příchodu domů zamířil rovnou do sklepa, taky popracovně – předdomovně a žádný ekspolužák se tam nemotal, takže skončilo v klídku u dvou P12, bohužel zrovna dneska je to tak na lahev kontušovky)

  4. kolik panáků je za ten parakotoul? a za „ne, raději knihu?“

  5. Lobo: čtu to znova a najednou mám pocit, žes to někomu vykradl, protože v postavě vysokého mladíka tě nepoznávám, jo kdyby tam bylo „nevýrazný muž středních let i postavy“ to by bylo blíže pravdě a navíc by se z toho mohl stát popkulturní odkaz

  6. Desperádo: toť jeden bod!
    MB: za parakotoul je leda panák útěchy, za zbytek jeden bod!
    extláča: neutíkej z otázky, čtyři odkazy prostě neumíš najít – a není ostudou si to přiznat:-)

  7. Lobo: dostals mě, přiznávám, mojí slabostí je hledat ve vyjádření jiných ne to, co si myslí, že řekli, ale to, o čem ani netuší, že řekli, ba co víc, co cítili, když jejich mozek začal tvořit slova, což jak sám uznáš je víceméně něco jiného, než jsi zadal jako úkol, ale na druhou stranu musím uznat, že mě to baví mnohem víc, než plnění úkolů řečníků, kteří ani neví, co říkají a kdoví jestli při tom vlastně citují přesně. (jestli v tom najdeš popkulturní odkaz na Shrek II, tak jsi doma, ale můj úkol zní … pojmenuj to, jak jsem se cítil, když jsem to psal).

  8. Abych řekl pravdu, u mě to nedopadlo vůbec dobře… od té doby v podstatě abstinuji – ale nemůže za to primárně ten jager :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>