Stanu se lehčím člověkem

lobo light a co z toho plyne

Možná si vybavíte, že přibližně 3. ledna odpoledne jste slyšeli výkřik, v němž se mísila hrůza se zhnusením. Nebudu vám lhát, původcem této akustické anomálie jsem byl já. A jejím důvodem byl fakt, že jsem si po Vánocích stoupnul na váhu.

Vlastně jsem čekal, že to bude hrozné, ale i tak mě číselný údaj na displeji šokoval – dokonce natolik, že jsem na moment uvěřil, že mi nějaký žertéř nepozorovaně přilepil leukoplastí na záda neutronovou hvězdu nebývalé hustoty. Tuto teorii jsem však zevrubnou prohlídkou poměrně záhy vyloučil a zazdálo se, že už mi nezbývá než před smutnou pravdou kapitulovat.

Což já ovšem odmítám; jsem snad Francouz? Se systematičností sobě vlastní jsem vytvořil plán, jehož první fáze by se laicky dala popsat jako „počkáme, jestli se to nespraví samo.“ A, možná vás to překvapí, po měsíčním nicnedělání se ukázalo, že šlo o fázi naprosto kardinálně pomýlenou. Nebudu vás tu omračovat čísly, ale při kontrolním převážení se ručička váhy hystericky nechvěla v červeném poli jen proto, že naše váha je digitální a tudíž ručičkou ani červeným polem nedisponuje.

Fáze dva byla jednoduchá. Dát si Mozartovu kouli. A protože vím, že občas si tu slabikuje i kamarád-sklář, výslovně a zejména kvůli němu uvádím, že šlo o tu z pistáciového marcipánu, nugátu a čokolády. Tato fáze proběhla hladce a bez zádrhelů. A nastal čas na obávanou fázi tři.

Fáze tři, jak asi tušíte, začala prohlášením, že výše zmíněná cukrovinka je na hodně, hodně, opravdu hodně dlouho poslední věcí tohoto druhu, kterou jsem pozřel. A pokračovala, a teď musím slabší povahy mezi vámi varovat, neb je to nechutné, totální absencí čokolády. Drastickým omezením piva a jiných alkoholů. Nežraním po večerce. A zařazením dennodenní hodinky svižné chůze, v míru či válce, za každého počasí.

O čtyři měsíce později se mi fázi tři pořád ještě daří obstojně dodržovat. A mám o deset kilo míň, než jsem měl při fázi dvě. Mrzí mě to, protože na začátku fáze dva jsem si koupil super džíny, v nichž však momentálně vypadám jako vlhký sen Václava Klause – ano, přišla fáze utahování opasků. Ale hodlám vytrvat; jelikož vidím světlo na konci tunelu: Kdyby se mi povedlo sundat těch kil ještě aspoň pět, už je jistá šance, že by mě lidé, které při procházkách potkávám, přestali považovat za rozpohybovaný obří menhir.

Jestli vás ovšem zajímá, jak má proměna působí na okolí, musím vás zklamat. F. mě chválí a podporuje a je to od ní hezké, ale jinak se většina mých bližních tváří, že si žádného posunu k lepšímu nevšimla. Jedinou výjimkou je snad slečna či paní řeznice z nedaleké masny; když jsem u ní nedávno nakupoval a utrousil nějakou světácky-humornou poznámku, což dělávám běžně, ona se na rozdíl od své běžné zachmuřené rutiny nečekaně zasmála, zapýřila (mohou-li se stokilové řeznice pýřit) a sdělila mi, že pije rum.

Nevím přesně, jak s takovou informací naložit, ale to se mi stává často.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Stanu se lehčím člověkem

  1. Neskutečné. Já zrovna procházím začátkem fáze číslo 3 a po dvou týdnech mi váha ukazuje hmotnost o necelé 2 kg nižší. A protože mi bylo doporučeno pokračovat až do té doby, kdy bude hodnota před desetinnou čárkou dvoumístná, vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta plná dřiny, odříkání a hlavně řehole (obdobná cesta mě čekala původním směrem, tj. pokořit třímístnou hranici a udržet se v třímístných hodnotách). O tom až někdy jindy.

  2. Desperádo: přesně! tu dřinu za nabráním umí ocenit málokdo… těch bezesných nocí!

  3. Jsem též ve fázi 3 a od půlky února 14kg dole. Ale bolí to, bolí a tak chodím často s pláčem hladový spát…

  4. Nedávno jsem na to doporučovala borelku, ale po pár týdnech Buchenwaldu jsem na konci tunelu potkala své staré zdravé já. A navíc ještě mnohem vyhládlejší, než jak si ho pamatuji v top kondici o Vánocích nad mísou rohlíčků.
    Tu poznámku s rumem bych chápala jako druhou možnost, jak zatočit se sebekritickým vnímáním vlastního těla.

  5. Dalimil: čtrnáct??? to skoro vypadá, že nouze naučila Dalimila housti!
    Psice: mně ale sebekritičnost nikdy moc nešla… jsem přeborník v autoadoraci!

  6. P~O: takovou dobu? to už se ti z toho musí dělat špatně!

  7. Nejhorší je se zaseknout v té fázi dvě…

  8. nominek: nejhorší a zároveň nejsnazší!
    Dalimil: kdyby to nebylo tak tragické, tak mě to rozesměje!

  9. Milan: ještě pořád se lze zavěsit na mincíř!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>