Stěhovaví ptáci

Tento post není o nevěře

Nejdřív jsem myslel, že nám za dveře domu nějaký vtipálek (patrně ing. Pavel Pavel) postavil dvě největší sochy z Velikonočního ostrova. Až když jsem opatrně otevřel, poznal jsem svůj omyl. Jedna ze soch se totiž pohnula a promluvila.

„Vezeme vám objednávku,“ zamručela temně a já až teď skoro s jistotou věděl, že nejde o sochy, ale mimořádně statné stěhováky, patrně plemenný výkvět zaměstnanectva IKEA, krmený pouze masovými kuličkami a nadrobno namletými kazovými díly z prvotřídní dřevotřísky.

(To máte totiž tak. Stejně jako většina majitelů středně velkých nemovitostí a neustále stárnoucích potomků, i já jsem jednoho dne byl postaven před holý fakt, že mou hýčkanou a do posledního designového detailu vypilovanou pracovnu by bylo vhodné předělat na dětský pokoj č. 2. Což zní prostě, ale ve výsledku jde o operaci, která více či ještě více zasahuje i do všech ostatních místností v domě a z níž by se osypal i dr. Radosta.)

Kývl jsem hlavou, neboť jsem objednávku vskutku čekal (a nadto jsem hrdým majitelem krčního obratle C1, známého coby atlas). Stěhovákům jsem vytyčil trajektorii, po níž mají krabice s budoucím nábytkem lifrovat dovnitř, a pak už jsem jen zádumčivě sledoval jejich práci a přemýšlel, jak daleko může ještě vývoj lidské rasy pokračovat.

Občas se mi totiž stává, že potkám někoho vyššího, než jsem já. Na srazech basketbalistů, na konsiliích věnovaných poruchám funkce štítné žlázy nebo v podnicích, kam chodí Miloš Čermák. Ale zatím nikdy se mi nepřihodilo, aby někdo takový byl u mě doma, nadto ještě ve dvojím provedení. A zatímco já jsem muskulaturou spíše nepoznamenán, oba mí dočasní hosté připomínali z většiny úhlů planetku na kolizním kurzu. Zkrátka a dobře, byl jsem najednou nejmenší a nejslabší a cítil jsem se z toho nesvůj.

Osvědčenou taktikou v takových případech je (alespoň podle mnoha expertů, na jejichž jména si právě teď nedokážu vzpomenout) navázání sociálního kontaktu. S tím, kdo je větší a silnější, se zkrátka musíte spřátelit. Využil jsem tedy volné chvilky, kdy se jeden z borců zasekl rameny ve futrech a druhý si bolestivě odřel temeno o strop, a nahodil jsem udičku v podobě zvídavého dotazu.

„Kolik toho tak denně nataháte, chlapi?“

Pořád si myslím, že nejde o dotaz a priori špatný. Ale mezi stěhovavými muži patrně vyvolal negativní asociace, protože se zachmuřili a ten větší z nich zašel tak daleko, že si odfrkl, až se nám rozvibrovaly okenní tabulky.

„Vy máte čtyři sta sedmdesát kilo. Celkem je to každej den tak dva a půl tisíce. Si spočítejte, kolik je to za tejden. A za měsíc,“ sdělil mi tónem tak trudným, jako kdyby četl komentář k televiznímu dokumentu o odkrývání masových hrobů.

Mělo mě to varovat, ale moje touha po pozitivním souznění byla silnější. Vydal jsem tedy několik souhlasných citoslovcí smíchu a zvesela jsem zvolal: „Zase ale nemusíte chodit do posilovny, ne?“

Svalovci se po sobě zmučeně podívali. Naším domem se rozlilo ticho, které bylo tak hmatatelné, že jsem maně střelil pohledem ke dveřím na terasu, zkontroloval jsem, že jsou otevřené, a připravil jsem se volat o pomoc v několika světových jazycích. Ten větší ze stěhováků udělal krok ke mně. Jeho zachmuřenost překonala vše, čeho zatím bylo na tomto poli dosaženo. Nadechl se a učinil sdělení.

„Jenže já chodím do posilovny rád.“

Mezi některými lidmi zkrátka přátelství nevznikne.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 thoughts on “Stěhovaví ptáci

  1. Chudák majitel posilovny. Úplně jsem si představila, jak každý večer musí namáhavě vracet ty přestěhované posilovací stroje a činky úhledně poskládané do krabic Pingla…

  2. Fazekaši! Kolikrát vám budu vysvětlovat, že tohle je dvanáctisměna. To není vzít peřiny, děti a jít!

  3. Desperádo: pozor, vysoké napětí může být životu nebezpečné!
    Psice: já bych naopak majitele posiloven podezíral, že si v podobných činnostech libují!
    Quanti: děkuji, žes to vzala za mě!
    Fazekaš: komu je horko, ať si rozepne kabát!

  4. Podle mého skromného názoru sis dvě planetky na kolizním kurzu znepřátelil už na začátku tou provokativní demonstrací ničím nerušené správné funkce krčního obratle C1, známého coby atlas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>