Tento post není sponzorován Pivovarem Kytín

Ale mohl by

„Máš dost piva na Vánoce?“ táže se mě v garáži táta tím starostlivým tónem, jímž se otcové již po staletí tážou synů, s nimiž to myslí dobře. Provedu rychlou duševní sborku a rozborku zásob v naší lednici a přilehlém okolí a kývnu. Naši domácnost by za pivem nevybavenou označil jen někdo s dobrým smyslem pro špatný humor.

„To je dobře,“ uleví se tátovi, jako každému starostlivému rodiči, který se přesvědčí, že jeho potomek ještě na šikmou plochu zcela nesklouzl. „Ale kdybys přece jen potřeboval, mám tady…“

(teď se táta odmlčí, ale nikoliv kvůli dramatické pauze. S námahou odvalí letní pneumatiky od ponku a ne nepodoben Elonu Muskovi při slavnostním odhalování modulu Dragon mi pyšně předvede doposud dobře ukrytý mnohostěn z plných pivních bas a plechovkových kartonů.)

„Sedmdesát, osmdesát, no, sto dvacet piv tu je,“ spočítá pyšně. Své ohromení zakrývám vousatou citací klasika, že kdyby nás teď začali obléhat Švédové, má táta skoro jistotu, že do pondělka nějak vydrží. V duchu ale musím přiznat, že naše domácnost JE pivem nevybavena. Zatím tomu však přikládám jen malou důležitost. Vždyť je den před Štědrým dnem, proboha! Co by se muselo stát, abych potřeboval víc piv, než doma mám? Snad že by se někomu narodilo dítě, ale jaká je šan—

„Kamarádu Třeňovi se narodilo dítě,“ čte mi F. doma z telefonu. „Máte v šest sraz u kamaráda-právníka.“ A já jako už tolikrát seznám, že jsem člověk osudem pronásledovaný. Ale nereptám, hbitě se přioději a vyrážím do nedalekého obchodu ještě rychle dokoupit něco kytínské dvanáctky.

A střih.

„Kam jdeš, tatínku?“ žvatlá roztomile dcera kamaráda-právníka. „Do lesa. Slavit, že se strejdovi a tetě narodilo miminko,“ říká kamarád-právník popravdě a ponuře si prohlíží předsíň. Já i kamarád Třeňa se také tváříme zasmušile, nápad s nákupem jsme totiž měli všichni stejný a předsíň je odhadem do výše vzrostlého ohaře zastavěna kytínskými dvanáctkami, jedenáctkami a třináctkami. „Tak buď opatlný,“ doporučí kamarádu-právníkovi dcera a důstojně se odebere dokoukat si pohádku, zatímco my se pokoušíme tu kytínskou nadílku, která by netrénovaného člověka mohla klidně zabít, nějak vecpat do batohů.

Na rozcestí v lese se k nám připojují kamarád-sklář, kamarád Kosárek a kamarád Sob (i oni s batohy plnými kytínského) a tradiční sebranka toho nejlepšího z maloměstského genofondu je tedy kompletní. Ve shonu příprav se nikdo z nás nestihl pořádně navečeřet, děláme tedy rychlou inventuru zásob. Máme jeden pytlík chipsů, jeden španělský fuet, jeden čaj a jednu flašku rumu a cca jednoměsíční produkci kytínského pivovaru. A v batohu kamaráda-právníka ještě slibně perlí šampaňské, jedna z těch lahví v ceně kratší dovolené; opatrnost tedy vskutku bude zapotřebí.

Vyrážíme na náš oblíbený okruh kolem obory, a aby nám batohy zlehkly co nejrychleji, děláme zastávek spíš víc než míň. Protože korona je sviňa a nechceme si navzájem olizovat flašky ani nic jiného, mimořádně s sebou máme kelímky. Je to dobré opatření, ale má jednu nevýhodu: Z kelímku se pije rychleji než z lahve.

Asi v polovině trasy je tedy zjevné, že přes všechnu snahu jsme piva vzali málo. Je třeba jím šetřit! Do kelímků od piva tedy rozléváme právníkovo šampaňské a blahopřejeme si, že mezi námi není žádný Francouz, protože při pohledu na takové zvěrstvo by se jistojistě rozhodl dobrovolně zadávit žabím stehýnkem (a nezvládl by to a musel by se vzdát). Zbylé pivo opatrujeme až úzkostlivě, ale je to málo platné a za poslední kilometr, možná i dva by nás Jestřáb pochválil, protože během nich úspěšně lovíme bobříka žízně.

Po takovém zážitku je člověk rád, když si může jet odpočinout na Moravu. Už zdálky vidím, jak tchán stojí ve dveřích chalupy a mává nám něčím, snad zrcátkem, možná na nás chce pouštět prasátka, inu, je to žertéř, říkám si. Sotva ale dorazíme blíž, vidím, že věc v tchánově ruce je láhev s průzračnou tekutinou, která prasátka nepouští, ale umí je z lidí vyrábět. A sotva se probojuji přes uvítacího panáka a vkročím do kuchyně, zavrávorám udiven. Zatímco v jiných rodinách možná kuchyním vévodí kuchyňský robot nebo sada odšťavňovačů, tady na čestném místě trůní domácí výčep a přátelsky vrní.

„Mám pro nás sud Vorklostera,“ usmívá se s falešnou skromností tchán. A já začínám přátelsky vrnět taky.

Tak na zdraví, moji milí. A ať se vám příští rok povede.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Tento post není sponzorován Pivovarem Kytín

  1. To je snad nejpozitivnější článek k závěru letošního roku. Nuže, nechť se, milý kolego, daří.

  2. nominek: jinak než pevně nekráčím!
    Desperádo: jsem už takový, šířit světlo a dobrou náladu, toť má mise!

  3. Ale…ale…ale…ale to je pěkné…
    Chápu tomu správně, že chodíte do lesa pochlastávat takříkajíc za jízdy?

  4. Cink! A doufám, že to mělo dobrý konec i následujícího rána, aby se mi nebraly iluze o tom, jak mají končit pohádky.

  5. Kytínský pivovar je krásný, opravdový klenot.
    Také vinšuji vše dobré do 2021.

  6. galahad: přesně tak, již mnoho let! máme takový cca 10-12 km dlouhý okruh, který pro tyto účely rozhodně nedoporučuje deset z deseti Nešporů!
    Psice: skončilo to pohádkově, ráno jsem měl pocit, že rozumím řeči zvířat!
    Dalimil: a navíc i ta jejich piva jsou prudce vynikající, je prostě dobré mít něco takového poblíž…

  7. O Kytínu slyším poprvé ve svém nedlouhém a zanedbaném životě, musí to být nádherná sluvutná obec!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>