Tolik nových zážitků!

Velbloudí nenávist

Během čtyřiadvacetihodinového úseku mezi pátečním a sobotním časným odpolednem jsem zažil víc poprvé než účastníci leckterého pionýrského tábora dohromady. Pojďme si je zrekapitulovat (ta poprvé, ne ty táborníky, ty neznám).

Pátek časné odpoledne: Po dědově pohřbu si můžu ze svého listu málo častých zážitků odškrtnout položky „nesl rakev“ a „spouštěl rakev do hrobu.“ S bratrem Jendou (rovněž spouštěč) jsme se shodli, že za největší úspěch této akce považujeme to, že ani jeden z nás v kritický okamžik nepodklouzl a do hrobu se nezřítil taky. Bonus: Zjistil jsem, že hrobník je můj spolužák.

Noc z pátku na sobotu: Kamarád-právník a jeho Irča jsou u nás na přátelském dýchánku se sklenkou vína, jenž se ovšem záhy mění na tolik oblíbenou disciplínu „sníme a vypijeme všechno, co se v domě najde.“ To samozřejmě není poprvé. Stejně tak právníkovo usnutí na toaletě nebo rozlití červeného vína na bílý koberec v sobě již nesou prvky tradice. Kolem půl třetí ráno však Irča neunese tíhu situace (nebo její nohy neunesou ji, těžko říct), lehá si na gauč a odmítá se trmácet do jejich 200 metrů vzdáleného příbytku. Takže je to poprvé, co tato legendární dvojice nocuje u nás na gauči, v tratolišti vína a skla z rozbité skleničky.

Sobota kolem poledního: Na náměstí se při rodinném výletu nečekaně setkáváme s Lomikarem a jeho Luckou. Jak nám vysvětlují, jeli na dovolenou do jižních Čech, ale asi někde špatně odbočili, což je podle mého názoru důkazem, že lidstvo jako celek je na scestí. Míříme spolu do jedné ze dvou maloměstských kaváren – s ohledem na naše potomstvo do té, která má údajně lepší dětský koutek a jejíž název souvisí s podtitulkem dnešního zápisu. Jsem zde, jak asi tušíte, poprvé.

A taky naposledy.

Asi jsem už zhýčkaný podniky, kde všechno funguje. Ale že obsluha si nás všimne až po deseti minutách, to je prostě špatně. Nemluvě o tom, že servírka má poněkud zkreslenou představu o tom, co by mělo být Americano. Nebo o tom, že na přinesení naší objednávky čekáme dalších dvacet minut (ano, tak obtížně umíchatelný nápoj jako džus s vodou si jistě žádá spoustu času). Odcházím ve výrazné duševní nepohodě a nemůže za to jen projevující se kocovina.

Teď mě omluvte, jdu si vyrobit pořádnou a správnou kávu, abych si srazil tlak.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 thoughts on “Tolik nových zážitků!

  1. Pokud se nemýlím a jde o stejný podnik, kam mě F. už dříve zavlekla, tak mě na něm nejvíc fascinovalo, že zmíněný dětský koutek je festovně přibitý ke zdi! Možná tedy logistiku donášených drinků komplikuje fakt, že mají na baru přibité i lahve?

  2. psice: to je určitě ono! když o tom tak přemýšlím, tak je docela dobře možné, že tam pravidelně přikovávají ke stěně i obsluhu – a ta se vždy jednou za čas osvobodí, obejde pár stolů a nechá se přikovat znovu…

  3. Máte to marné, já tam stejně chodit nepřestanu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>