Tombola nebo ebola

Ono to vyjde nastejno

Jedna z mých klientek, a to označení používám v nejpočestnějším slova smyslu, mi věnovala pozvánku pro dvě osoby na noblesní akci, kterou pořádala. S F. jsme se dlouho nerozmýšleli a pozvání jsme rádi přijali. Akce se totiž měla konat přesně v den našeho svatebního výročí a shodli jsme se, že strávit tak významné jubileum popíjením zdarma rozlévaných alkoholů a hovory s lidmi, nosícími ručně šité boty, je stejně dobrý způsob oslavy jako kterýkoliv jiný.

V inkriminovaný den jste nás tedy mohli spatřit, jak rázně vstupujeme do historicky unikátního společenského sálu, pocházejícího z roku 1873, a vedeni šestým smyslem nacházíme nejkratší cestu k výčepu, produkujícímu sice jen pivo, vařené od roku 1871, ale co už člověk nadělá, že.

Akce nám ubíhala poměrně svižně a příjemně, ale pak se to stalo: Moderátorka ohlásila, že zanedlouho bude spuštěn prodej lístků do tomboly. Vím, že ve 21. století se nesluší být soutěživý, a nadto ještě bílý muž a heterosexuál, ale ani jedné z těchto svých výtečných vlastností se nehodlám vzdávat. Zahájení prodeje lístků do tomboly je pro mě vždy zvukem polnice, velícím ke zteči – a tentokrát tomu nebylo jinak.

Vycvičen léty hraní X-Comu, Commandos a dalších strategických perel, postavil jsem se přímo ke vchodu místnosti pro hostesky všeho druhu. Zanedlouho opravdu dvě z nich vyšly, a neudělaly ještě ani dva a půl kroku, když jsem je distingovaně zastavil, prohodil něco dobrých vtipů a dva lístky si koupil.

Vím, teď asi vrtíte hlavami. Říkáte si něco o škudlilech a blouznivcích. Ale pravda je taková, že lístky nebyly prodávány za úplně standardní cenu. Úplně původně jsem navíc věřil, že vzhledem ke skladbě hostů budou v tombole ceny jako diamantové prsteny, na míru šité obleky, ručně vyráběné hodinky a tak. Pak jsem si seznam možných výher pročetl a malinko se zakabonil, asi jako Václav Klaus, když si některé z jeho vnoučat z legrace oblékne džínovou bundu. Ale i tak jsem si nakonec v seznamu dvě hezké ceny našel, a pokud člověk chce vyhrát dvě ceny, tak více než dva lístky nepotřebuje.

„Zelená 79 a Zelená 42,“ říkám o něco později F., když jí svůj nákup ukazuji. F. se podívá, zopakuje ta magická slova po mně, válí je po jazyku jak víno od Skoupila a stejně jako já soudí, že taková čísla prostě vyhrát musí. Pak začíná losování. Chápu ho víceméně jako formalitu, takovou tu úsměvnou staromilskou tradici, a sedám si co nejblíže k uličce, aby bylo lze předat mi výhry bez zbytečného otálení.

„Červená 26. Červená 8. Modrá 52. Červená 13. Modrá 41,“ vyzpěvují zatím losovatelky na pódiu. S F. se znovu trochu kaboníme. Jaká je pravděpodobnost, že tak dlouho nepadne zelená? Petr Olmer by to možná spočítal přesně, já a F. alespoň odhadujeme – ale dle mého jde o odhad poměrně přesný – že taková pravděpodobnost není velká.

„Ty zelený jsou normálně na dně osudí. Tam vůbec nešahaj,“ ostří F. na pódium po několika dalších červených a modrých mrzutostech. Pantomimicky vyzýváme vyzívanou moderátorku, aby osudí lépe promíchala; kupodivu tak činí. Cítíme, že vše se v dobré obrací. „Červená 7,“ hlásí poté.

Jsme zdrceni a s každým dalším taženým číslem naše nálada klesá. „Ty zelený tam totiž vůbec nejsou,“ zaostřuje znovu F., a já nakvašeně vymýšlím spiklenecké teorie, jakým pochybením k tomu došlo. Pak losování končí, bez jediného zeleného čísla. Lidé se rozcházejí, hostesky odkládají osudí a já do něj v nestřežené chvíli nahlédnu. A opravdu: Zelený lístek v něm není ani jeden.

Večer máme zkažený, to se nedá nic dělat. Nevyhrát kvůli smůle – no budiž. Nevyhrát kvůli zločinnému spolčení – to tedy ne! Dáváme si na žal poslední pivo a jdeme si do šatny vyzvednout převlečníky. Otevírám peněženku, abych našel šatnářský žeton, a ještě jednou se zklamaně zadívám na své tombolové lístky.

Modrá 79 a Modrá 42.

A teď mi to vysvětlete.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Tombola nebo ebola

  1. Okamžitě bych trval na opakování ceremoniálu a ručním přepočítání tombolových lístků!

  2. Milanek: ta se mě držela jen před mnoha a mnoha lety, a to po velmi krátké období cca jednoho večera!
    Desperádo: moje pracovní teorie zní, že byly použity lístky z hi-tech papíru, schopného měnit dle situace barvu, obdobně jako např. vůz Lada Niva v seriálu Návštěvníci – ale důkazy mi zatím chybí…

  3. Zelená je tak skvělý likér, že i barva po něm dostala své jméno!

  4. Je to záhada. Ještě bych tak chápala, kdyby sis pomočil kapsu od kalhot a modré lístky zezelenaly, na to máš ve svém věku nárok. Ale naopak?!

  5. 2Psice: no moment, v jeho věku má přece legitimní právo bejt malinko přiblblej a nasleplej, to bych mu neupíral … no a hurá záhada je vyřešená a Lobo se může přestat zmítat v kognitivní disonanci

  6. Já jednou vyhrál v tombole májku! A vyměnil jsem ji za kárku palivového dřeva:-)
    A moje žena vyhrála 3 bažanty, to bylo taky dobrý, mám na mysli zejména to jídlo, které z nich posléze připravila:-)

  7. A neměli tam místo křišťálových lustrů na stropě UV lampy? To by leccos vysvětlovalo…

  8. Milan: ano, ta barva, kterou se většině populace po konzumaci zelené zabarví obličej:-)
    psice: dobrá úvaha; jenže peněženku nosím v zadní kapse, domočit do této pozice je poměrně komplikované!
    Sejra: májku? jako tu paštiku? tak v tom případě byla výměna za dřevo obchodem století!
    Shanti: v takovém případě by tam nutně musel být i stroboskop a parket plný pěny a ničeho takového jsem si nevšiml…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>