Totem po se nedá vydržet

Třikrát Hele a jednou Hee

„Hele, já pít nebudu,“ říká mi kamarád-sklář a tváří se u toho tak seriózně, že by z fleku mohl hrát v teleshoppingu na sadu magnetofonových kazet s audioverzemi středověkých filozofických spisů, kdyby se tedy takové teleshoppingy ještě natáčely. „Jednak mi v poslední době není moc dobře a jednak jdu příští tejden k doktorce na testy.“

O jak závažné prohlášení jde, si uvědomíte, když vám řeknu, že: a) akcí, na níž se chystáme, je tradiční výroční oheň trampského campu nedaleko maloměsta a b) výše jmenovaná akce připadá na den, kdy má kamarád-sklář narozeniny. Ovšem kdo jsem já, abych své kamarády ponoukal k hříchům a nepravostem? Souhlasím, že si s sebou vezmu jen symbolickou petku lahodné kytínské dvanáctky; ono mi taky neuškodí, když se budu bavit civilizovaně.

„Hele, tak nakonec si možná vezmu jedno víno. Ono by to asi úplně nasucho nešlo, a tu jednu flašku v pohodě vychodím,“ říká mi kamarád-sklář den před akcí a jeho serióznost je pořád ještě na takové úrovni, že byste mu klidně svěřili vedení středně velkého autobazaru s obřím nafukovacím poutačem.

Vzal jsem změnu plánu na vědomí a do své velké polní vz. 60 jsem nakonec nabalil petky dvě, abych mohl do lesa jít naprosto osově vyvážen.

„Hele, tak nakonec jsem zjistil, že na víno nemám chuť, takže si nesu pár pivek,“ říká mi kamarád-sklář, když se v den D potkáváme na okraji maloměsta. Zdá se být v dobrém rozmaru a to, že popruhy jeho přetíženého batohu při každém kroku vydávají takřka lidská citoslovce bolesti, ho zjevně nijak nerozrušuje.

Střih. Jsme o pár kilometrů dál a svá piva přemisťujeme do potoka. Což je zcela v pořádku jen do okamžiku, než kamarád-sklář obsahem svého batohu vytvoří bobří hráz, ze které by měl těžké spaní i Jestřáb ve svých nejbujnějších obdobích. A pak najednou věci nabírají poměrně rychlý zvrat. Na vině je možná nový totem, který pomáháme postavit a jehož vztyčením se patrně narušilo proudění energií; možná jeden z přítomných trampů, který slaví narození vnuka a ze svého batohu tahá jednu lahev kořalky za druhou; a možná prostě jen na kamaráda-skláře dolehla atmosféra pozdního léta.

Tak či tak zvolna dopíjím svou první petku a kamaráda-skláře už sleduji s jistým znepokojením. Ale drží se statečně, to nemohu říci. Zpívá a na kytaru hraje a zřejmě by i tančil, kdyby to nezavánělo uhořením. Odmávnu to tedy, však je to junák s játry Robocopa, on to zvládne.

„Hee,“ říká mi kamarád-sklář o něco později, když se i moje druhá petka stává minulostí, stejně jako jeho schopnost artikulovat. „Jásmúpěnsrčkyodvďmpsimtědmů.“ Nechce se mi ještě příliš, ale kdo jsem já, abych svoje kamarády nechával ve štychu? A tak, byť akce ještě zdaleka nekulminuje, navlékám se do velké polní a čelovky a noříme se do tmy.

Myslím, že bývaly časy, kdy jsem se z různých akcí vracel s mile ovíněnými dívkami, ale co si budeme povídat, vypít batoh radegastů a potom zahrát Rikatádo neuměla ani jedna z nich.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Totem po se nedá vydržet

  1. Já nevím s tím posledním odstavcem. Pokud vím, tak Mek Bílová umí Rikatádo skvostně zazpívat. Alespoň pokud mohu soudit z našeho posledního setkání ku příležitosti Paželvových…Paželvova výročí narození.

  2. galahad: mně to nepřipadá jako malý či snadno opominutelný nedostatek :-)
    F.: co by? tesat do kamene, jako všechny moje odstavce!

  3. Mně ano. Což ale může být způsobeno prostou skutečností, že já sám se znám a vím, že i bez batohu radegastů je lepší, když zpěv přenechám někomu jinému… Mimo to k mile ovíněným dívkám jsem vždy býval celkem velkorysý.

  4. Bohatýrské tahy krajem se stávají zádumčivějšími. Vyrovnat se s tím, toť úkol filosofie.

  5. galahad: přenechávat zpěv někomu jinému je zahozená šance, jak se světu pomstít za všechny křivdy!
    Desperádo: nerad se s vámi přu, učený kolego, ale zádumčivost doléhá většinou až během druhého dne a nezřídka zůstává přítomna do dne třetího…
    Svět Helgy: paní doktorka ho pochválila, jako vždycky – mám pocit, že ho tajně miluje!

  6. Takto jsem problematiku sólového zpěvu nikdy nenahlížel.
    Jen tak pro zajímavost, samozřejmě zcela mimo souvislost s tím zpěvem, kolika lety odnětí svobody se u nás trestá užití zbraní hromadného ničení?

  7. No, stihnul to, teď už by si nezazpíval nikde!
    A doufám, že došlo i na cucfleky, když už se nabídla ta paralela s mile ovíněnými dívkami…nerada bych si vytvářela znepokojivé konce a pak byla zklamaná.

  8. Lobo: Pane kolego, jako zkušený tahař v minulosti souhlasím, leč zádumčivost na mě naposledy padla už ve fázi přípravy, kdy jsem chtěl po nějakém tom čtvrtstoletí zopakovat legendární tah, po němž jsme se někteří probudili o 3 dny později na náměstí v Popradu. Bohužel všichni žijící tehdejší účastníci takovou lákavou možnost odmítli a dokonce vyhrožovali, že když se o tomto legendárním tahu zmíním před jejich manželkami, tak mi každý z nich svou manželku na týden zapůjčí a to by v tom byli Lenin, Stalin i Kalinin v jednom, aby mi myšlenky na tah nevymizely z hlavy. Proto ta zádumčivost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>