Tři muži na toulkách

Víceméně standardní výlet

Ještě za sebou nemáme ani půlkilometr cesty a kamarád-sklář už sahá do batohu. „Myslím, že je čas, abychom oslavili moje finanční úspěchy z posledních dní,“ říká a vytahuje na světlo láhev bohemky. „Plop,“ udělá špunt a ozvěna nám zvuk vrátí. Rychle je však přehlušena šuměním neušlechtilého nápoje ve třech provizorních šampuskách z rozřezaných PET lahví (ne nadarmo o sobě kamarád-sklář tvrdí, že je Láďa Hruška českého designu).

Cesta stoupá a nejdeme rychle, protože jít rychle a přitom srkat bublinkatý alkohol z plastu není fyziologicky možné. Asi mě sklářův počin neměl překvapit, ale přiznám, že když jsme se domluvili na výletu do středně vzdálené hospody, vážně jsem měl za to, že se něčeho jiného než vlastních slz a potu napijeme až tam. „Jo, a až dopijem tohle, tak s sebou kdyžtak mám dvě pohotovostní plzně,“ vstupuje mi do úvah kamarád-právník. Bože, já jsem opravdu prosťáček.

Na cestě mezi maloměstem a malou hospodou v malé vesnici, do níž směřují naše kroky, jsou dva kopce – takové ty, které už stojí za to zakreslovat do mapy. Zdoláváme je však beze ztrát na životech a svorně se shodujeme, že s těmi plzněmi ještě počkáme, protože teď už cesta vede z kopce a naše kroky jsou lehké jak matematické úlohy pro prvňáčky. Už jsme na hranici vesnice, už jsme v jejím středu, už bereme za kliku hospody, když tu náhle realita udeří.

Zavřeno.

Je něco po poledni a ručně psaná cedule na dveřích se nám vysmívá do tváří: Dnes otevřeno od 14 hodin. Slabší lidé nebo lidé bez fantazie by možná v tomto okamžiku propadli skepsi, ale nás se to netýká. Je sobota, je krásně, máme ty dvě pohotovostní plzně, co by nám mohlo zkazit náladu? Usedáme na prázdnou hospodskou zahrádku, jednu z plzní otevíráme a v řádu minut se shodneme na náhradním plánu: O další čtyři kilometry dál po zelené značce je obec, kde nedávno otevřeli pivovar. V něm určitě otevřeno mít budou, ne? Dáme si tam něco dobrého a domů se pak nějak dostaneme, to už se uvidí.

Už už se zvedáme, když těsně u nás zastaví auto. Řídí ho, jak se ukáže, výčepák. A spolujezdce mu dělá, jak se ukáže, jeden ze štamgastů. Zcela v duchu nejlepších kapitalistických idejí přijeli hospodu otevřít o hodinu dřív, a zcela v duchu nejlepších kapitalistických idejí nás teď, hodinu před otvíračkou, pouštějí dovnitř.

Hospoda je přesně toho typu, který byste na malé vesnici čekali. Stejná jako před dvaceti lety, stejná jako za dvacet let; jedním slovem prověřená. A především – na čepu není gambrinus nebo podobné projímadlo, ale Fabian z jednoho nedalekého pivovaru a Všerad z druhého nedalekého pivovaru.  Výčepák pak předvede krásný multitasking, protože dokáže zatopit v kamnech, pustit v televizi Blbýho a blbějšího, čepovat a nosit nám piva a ještě se pochvalně zmínit o domácí fazolačce, která je perlou jídelní tabule.

Co je pro člověka odkojeného pražskými cenami naprosto skandální, je fakt, že za hodinu a půl každý z nás platí za svoje tři lahodné dvanáctky a obří talíř luxusní a husté fazolačky 103 korun, a když zaokrouhlujeme aspoň na 120, výčepák nás vyprovází s hlubokou úklonou.

(A vsadím se, že vám hlavou vrtá jedna klíčová otázka! Rád vám ji zodpovím: Tu zbylou pohotovostní plzeň jsme si dali přibližně v jedné třetině zpáteční cesty.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Tři muži na toulkách

  1. bylo to super.. jen škoda, že nám začínají docházet vesnice v okolí, kde by se dala objevit zajímavá hospoda..! :-)

  2. baryk: nedá se nic dělat, budeme muset rozšířit svůj akční rádius:-)

  3. To ne. Mně vrtá hlavou, proč jste odešli z ráje za hodinu a půl po třech pivech?!

  4. psice: protože jsem musel být ve čtyři doma:-)

  5. Roním slzy nad představou fazolačky, kterou si jako čerstvá novomatka nejmíň půl roku nedám…

  6. Lobo: to máš tedy poměrně krátké vycházky, s takovou si akční rádius neprodloužíš

  7. extláča: A když zlobí, tak nemá žádné!!!

  8. Quanti: a pročpak by se miminko nemohlo trochu nafouknout? :-)
    extláča: krátké vycházky, ale dlouhé nohy a rychlé tempo, takže se o akční rádius nebojím!
    F.: ma’m yes ma’m!

  9. Protože si to pak zas vyžeru já, až ho budu natřásat na rameni a masírovat mu bříško :P u dětí je to jak s Akumulátorem 1: Cokoli zneužiji, bude mi vráceno!

  10. Pravidelným čtenářem sice jsem, nicméně komentář jsem se odvážil zveřejnit poprvé, neb na rozdíl od ostatních autora blogu neznám. Každopádně mi to nedalo, protože by mě velice zajímalo jméno hospody (ideálně i vesnice). Během týdne dlím většinu času v Praze a tak se každý tip na výlet vždycky může hodit, tím spíš, když bude na jeho konci pivo, co se dá i pít.

  11. Jarine, to se mýlíš! Ostatní autora blogu také neznají. Dokonce ani já ne, a to s ním skoro devět let sdílím domácnost.

  12. Jinak vesnici tipuji podle zanechaných geografických stop v článku na Chlumec (Malý nebo Velký).

  13. Jarin: F. má pravdu – je to Malý Chlumec a hospoda se jmenuje Na Žižkově. Což je jedno, protože je to prostě ta jediná, co ve vsi funguje. Ale za pivo už neručím – někdy Fabiana mají, někdy ne, naposledy měli naražený jen Staropramen, čert aby se v tom vyznal. Ale jinak tady v okolí můžu doporučit tyto cíle, kde je kvalita piva konstatně zaručena: Pivovar Podlesí, Nalévárna v pivovaru Hostomice, Restaurace Eška – pivovar Jince nebo Zámecký dvůr Všeradice.

  14. Z půlměsíčním zpožděním děkuju za reakci :) Jak mám v prohlížeči milion záložek, tak jsem pro sklerózu zapomněl, že jsem se tu vůbec na něco ptal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>