Už mi, lásko, není dvacet let

Už mi stačí málo a jsem dead

Dalším z mých kamarádů, kteří spolu se mnou odvážně drží vlajku v boji proti populační implozi, je Kosárek. Jeho druhý potomek a první syn (to vše v jednom) přišel na svět ve čtvrtek, a tak bylo více než jasné, že v rámci zachování rovnováhy bude potřeba páteční večer zasvětit pití na novorozencovo zdraví.

Jinak krásnou záminku ke konzumaci škodlivých tekutin narušovala jen jedna za obzorem se kumulující obava: Na sobotu totiž byla nahlášena další z monstrakcí na obávaném Prasečáku, společné narozeniny enimena, Jamona a kamaráda-skláře. Jak se s tím popasovat?

Po vzoru málo známého a televizními dramaturgy přehlíženého westernu Sedm statečných se nás v pátek večer U Blva sešlo sedm statečných. Zpočátku to vypadalo bledě – kombinace pomalého pingla a ne zrovna povedené várky piva by začátečníky na poli oslav možná zaskočila. Jenže počet začátečníků na poli oslav byl u našeho stolu přesně nulový, a tak se poctivá zábava hipsterointelektuálů, jimiž nepochybně jsme, začala rychle rozvíjet. Nemá cenu zabíhat do zdlouhavých podrobností, večírek by se ve zkratce dal popsat dvěma slovy, přičemž první z nich by znělo Kapitán a druhé Morgan.

Ráno jsem se vzbudil s ošklivým pocitem, že jsem proti vlastní vůli získal roli tzv. chodce v seriálu Walking Dead. Jediné, co mi ke vzhledu tři měsíce staré mrtvoly chybělo, bylo pár brouků – a to F. ihned napravila, když mi nasadila brouka do hlavy tvrzením, že v noci jsem pravděpodobně spořádaně opustil lůžko a šel někam zvracet, nicméně jakýkoliv důkaz v podobě koláče sledovanosti chybí…

Pár hodin jsem krutě strádal, pak jsem z posledních sil nastoupil do vozu taxislužby a nechal se (tentokráte s kamarádkou Petzkou) dopravit na akci Prasečák, známou též coby středočeský ekvivalent Mordoru. Zde jsem rychle zjistil, že jediným ze včerejší skvadry, kdo kromě mě dokázal přežít a dostavit se, je kamarád-sklář – což je o to pozoruhodnější, že jeho věk je vyšší než součet věků libovolných tří jiných účastníků!

Nicméně přijížděli i další a další hosté z vpravdě různých společenských vrstev – a tak bylo lze spatřit podivuhodné výjevy: například skupinku venkovských fotbalistů z druhé nejnižší soutěže, jak pomocí odvozenin slov „píča“ a „jebat“ rekapitulují svůj právě odehraný zápas, a za nimi dva mladé podnikatele-internetové milionáře, kterak se ze všech sil pokoušejí převrhnout toi-toiku, v níž si právě cosi nehezkého odbývá třetí mladý podnikatel-internetový milionář. Zkrátka beztřídní ráj v praxi!

Dosud nevídaným upgradem oproti předchozím letům byla i přítomnost cateringu, což ve spojení s agrikulturním prostředím a oslabenou intelektuální imunitou většiny přítomných vyznívalo až bizarně. Ale nutno říci, že když se o půlnoci pan kuchař, celý v bílém a se zapnutou čelovkou, prodíral davy lidí, polehávajících u táboráku, a nabízel čerstvě ogrilovaný ananas v kokosu, mělo to úspěch.

Před jednou ranní mě dobří lidé zavezli domů, a protože jsem na rozdíl od pátku celý večer jenom spořádaně pil pivo, v neděli jsem se cítil svěží, plný sil a s rozzářenou myslí.

Tedy až na to, že se mi něco stalo s bederní páteří a nemůžu moc chodit ani se ohýbat. Ale kam bych chodil a před kým bych se měl ohýbat?

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Už mi, lásko, není dvacet let

  1. Slza dojetí byla zamáčknuta. Sentiment je přítomen, to je nový Lobo ve starých kolejích, za předpokladu, že pod pojmem koleje se nerozumí low cost hotel pro bohaté studenty prestižních českých univerzit.

  2. Desperádo: při návštěvách na kolejích jsem zažil pár nehezkých věcí, hanba mluvit! (ale vlastně se to tu skoro všechno dá dohledat…)
    psice: kdepak, sklánět se nemohu:-)
    baryk: ledviny mám jako zvon – jsou velké a při úderu vydávají znělý tón!

  3. A dodal Jamon nějaké výborné pivo?
    Z láskou vzpomínám na pivo na zahrádce třeboňského pivovaru…

  4. Sejra: samozřejmě, jím vlastnoručně navařené dobroty byly na čepu:-)

  5. jsi starej, tak přestaň fňukat a napiš něco, co ještě nevíme !

  6. hups, chtěl jsem tě povzbudit, ale teď nevím, jestli jsem to nepřehnal … abys nepřekliknul z depresivní do manické fáze

  7. extláča: ty jsi skvělý motivátor! není možné, že třeba v minulém životě jsi promlouval k pilotům kamikaze?

  8. kurňa, jak to víš ? moje nejlepší motivační průpovídka bejvala …. banzáj !!!!!

    a teď vážně: vyrovnej se smrtí a tvoje příběhy budou zemitý a veselý
    http://www.youtube.com/watch?v=8eGCsEQ15L4

    Ka mate

    Kapitán: Ringa pakia! (Plácni rukama do stehen!)
    Uma tiraha! (Vypni hruď!)
    Turi whatia! (Pokrč kolena!)
    Hope whai ake! (Jdi do podřepu!)
    Waewae takahia kia kino! (Dupni jak nejsilněji můžeš!)

    Kapitán: Ka mate, ka mate (Můžu zemřít, můžu zemřít)

    Tým: Ka ora, ka ora (Můžu žít, můžu žít)

    Kapitán: Ka mate, ka mate

    Tým: Ka ora, ka ora

    Všichni: Tēnei te tangata pūhuruhuru (To je vlasatý muž, který zde stanul…)
    Nāna nei i tiki mai whakawhiti te rā (…a který přinesl slunce a učinil,
    aby zářilo)
    Ā upane, ka upane (Společně, všichni společně)
    Ā upane, ka upane
    Whiti te rā, hī! (Slunce září!)

  9. extláča: tahle novozélandská lidová je moje oblíbená!

  10. pak bys měl vědět o čem to je … před každou bitvou je potřeba se rituálně vzdát života tak, abys během ní nefňukal a nechodil za felčarem s každou zatrženou záděrou …. ka mate, ka mate, ka ora, ka …. jsem živý, jsem mrtvý
    banzáj !!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>