Veliký vztek

Aby mi srdce nežral

Jsem člověk po všech stránkách milý. Klidný a trpělivý. Pro vlídné slovo nejdu daleko. A jen vskutku zřídkakdy se stane, že mne něco dramaticky vyvede z konceptu. Prostě i v těch situacích, které by pro průměrného cholerika znamenaly konec jeho životní pouti, si maximálně v duchu pomyslím nějakou obscénní nadávku, potřesu hlavou a nerozčiluji se. Ice-cool, baby.

Dnes, přibližně kolem dopoledne, však nastala ta sváteční chvíle, kdy mi zásoba nervů došla. A vinna byla jakási žena, o níž jsem si zatím na základě naší pracovní korespondence vytvořil jen to nejhorší mínění. Jde ale o zástupkyni jednoho z našich zajímavějších klientů, takže na ni musím být hodný.

Ráno po mně něco chtěla. Něco nesmyslně obtížného, zdlouhavého a v nesmyslném časovém limitu. Dokázal jsem to.  A asi o dvacet minut později mi psala, že to vlastně chce jinak. A mezi řádky naznačila, že jsem debil s nulovými zkušenostmi stran tvorby textů. Což ve mně vyvolalo přílivovou vlnu emocí.

K velkému zděšení kolegyně, s níž sdílím kancelář, jsem asi devatenáctkrát vykřikl na pisatelčinu adresu slovo, které zde pro jeho vysokou míru expresivity nebudu uvádět. Jako nápověda snad postačí, že kdybychom uvažovali v intencích absolutního rýmu, absolutně by se rýmovalo se slovem píča. A pak jsem ho vykřikl ještě několikrát a ještě hlasitěji.

A praštil jsem pěstí do stolu a pak do zdi. A pak jsem hledal v dosahu něco těžkého. Notebook jsem zavrhl, je poměrně nový. Ale na stole mi ležela peněženka, takže jsem jí mrštil proti další zdi. Obou činů jsem o něco později litoval, protože první zeď byla cihlová (tedy mne bolí klouby) a druhá sádrokartónová (tedy peněženka, plná padesátikorun a vržená značnou silou, v ní nechala znatelnou prohlubeň).

Poté mi kolegyně vystrašeným hlasem sdělila, že jí začínají do mailu chodit dotazy od kolegů z vedlejších kanceláří, zda je u nás všechno v pořádku. Takže jsem odešel na velký drahý oběd, abych se uklidnil.

Happyend: Pomohlo to.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Veliký vztek

  1. jestli jsi viděl film Volný pád , tak kdyby náhodou …. budu ti držet palce a pochopím tě !

  2. Zrovna včera jsem disputoval s Drahou, že jeden z důvodů, proč muži mají své dny (kromě rýmičky a teplůtky) je, že ženy mají své dny. A naprosto chápu nativní národy, které svoje menstruující /a těsně před/ ženy vyhánějí do separátních stanů a chýší, aby si to tam užily mezi sebou a nevpouštějí je do chrámů, aby je nemusely znovusvětit. Tys (a co budu chodit okolo horké kaše i já) učebnicovým příkladem toho, že menses je nakažlivá choroba. V takových chvílích bych chtěl být All Black a mít možnost vyříkat si to s danou dámou pěkně po Maorsku. http://www.youtube.com/watch?v=43XjikZIjDE

  3. odkedy som zmenil pracu, tak podobne zazivam casto :-D a zistujem, ze som doteraz zil v nejakej bubline

  4. Se nějak namnožily, tyhle hrdé nositelky toho krásného expresívního jména. Teď mám také jednu a ještě ji dlouho budu mít:-(
    Je ovšem třeba podotknout, že jí zdatně konkuruje jeden pán, bývalý policajt. Ale na něj jsme zvyklý, neb náš ouřad už „rozveseluje“ od roku 2008.

  5. baryk: naštěstí v kanceláři nemám baseballku!
    extláča: trochu se obávám, že svádět to na menstruaci nemá v případě této paní smysl, šlo by zřejmě o unikátní exemplář s kontinuálním, celoživotním krvácením
    AIF: chápu, běhat s vojáky po Afghánu jsi zvládl v pohodě, a najednou musíš čelit mnohem děsivějším výzvám:-)
    Sejra: některé vlastnosti se odchodem do důchodu posilují – a ty policejní asi budou patřit mezi ně!

  6. použijeme-li Okamurovu břitvu, je opravdu pravděpodobnější, že je úplně blbá, než že kontinuálně krvácí … nad druhou stranu, kdo jsem já, abych ji soudil, a kdo jsi ty, že ? tak hezky běž a omluv se jí (té zdi pochopitelně).

  7. Jsem rovněž člověk klidný a mírný až hodný, který jde pro expresivní výraz ještě větší vzdálenost, než je z Prahy do Vladivostoku a podobný výbuch emocí u mne nastal ještě v před-blogových dobách. Tenkrát to odnesla má sluchátka a za odesilatelkou mailu, který ve mně vybudil přemíru negativních emocí, jsem šel s kaktusem v ruce, protože jsem potřeboval něco ostrého. O měsíc později jsem pracoval v jiném městě a jiné firmě, kde střety s podobnými elementy nehrozily.

  8. A i když vím, že psát dva komentáře za sebou není známkou punku, naváži zde na zmíněného pana exTláču a zeptám se: Je i dnešní příběh pana Loba jeho osobním přiznáním se k tomu, že už je starej?

  9. Desperádo: éééé ?! …. ano je, ovšem nepovažoval jsem za nutné tuto skutečnost vyzdvihovat stejně jako fakt, že velkej drahej oběd je pochopitelně nemorální řešení v situaci, kdy děti v Angole a doma nemají co jíst. Ovšem kdo jsem já, že, abych tu o morálce kázal. Právě jsem dosnídal kaviár, šneky a lanýže dovezené ranním speciálem z Francie. Více detailů u mně.

  10. No tak podívejte se, pane exTláčo, jste jedním, opakuji jedním ze tří mých, já zdůrazňují nejoblíbenějších komentátorů historek pana Loba, proto si dovolím, já opakuji dovolím navázat na Vaše pojednání o morálce. Vaše úvaha o drahém obědu a hladovějících dětech v Angole mne, pane exTláčo, přiměla zamyslet se, já opakuji zamyslet se a zůdrazňuji nad mnoha aspekty našeho, abych tak řekl života. Kupříkladu já tvrdím, že je nemorální, když muž svádí vdanou ženu a nutí ji tak porušit manželskou svátost. A tvrdím to pokaždé, když se má partnerka vrací k svému manželovi. Ale zpět k Vaší původní otázce: Ano, pan Lobo nám opět dal důvod k tomu tvrdit, že je prostě starej.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>