Velká gambrinusová záhada

Pochoduj nebo zemři

Pamatujete si jistě, jak vypadalo počasí před třemi týdny. Půlka všech zpráv informovala o dalších překročeních teplotních rekordů a půlka byla dramatickým výčtem aut, cyklistů i chodců, utonulých v rozteklém asfaltu. Národ se semkl a jako jeden muž zaujal tzv. polohu na Škromacha, tedy usadil se s lahváčem do bazénu, odkud znepokojeně komentoval vnější dění.

Našly se ale výjimky. Třeba já. Nebo kamarád-sklář. Na jedno z těch teplotně rekordních odpolední jsme si naplánovali výšlap okolím řeky, jíž kdysi dávno trampové přiřkli jméno Hadí.

Přicházím pěšky, kamaráda-skláře přiváží kolegyně přímo z pracoviště. Místem srazu je malá vesnice, jíž v mých memoárech patří poměrně čestné místo, protože před mnoha a mnoha lety jsem se v místní hospodě výrazně účastnil akce, při níž došly zásoby rumu. S kamarádem-sklářem se shodujeme, že bude vhodné dát jedno na cestu, a tak bereme za kliku a vracím se na místo činu.

Na pípě visí loga plzně, kozla a gambrinusu, tedy ta nejméně vítaná trojkombinace ze všech. Objednávám si plzeň, ale vrchní vrtí hlavou, jako že není. Tedy kozla, ale vrchní pokračuje v krční gymnastice. S povzdechem si tedy pokládáme na stůl dva gambrinusy, a pak se stane něco divného.

Napijeme se (to ještě není divné) a překvapeně se po sobě podíváme. „To… není zas tak zlý,“ říká opatrně kamarád-sklář, jako by se bál, že ho za podobné rouhání trefí chmelový blesk. Musím s ním souhlasit, opravdu se to dá pít. Ale mám za sebou sedm kilometrů ostrého pochodu ve čtyřicetistupňovém vedru, tak třeba by to mohlo hrát roli? Odmávneme to nakonec jako nevysvětlitelnou anomálii, dopíjíme a vyrážíme.

Kilometry nám pod nohama ubíhají zázračnou rychlostí a kamarád-sklář jitří mou fantazii vyprávěním o hospůdce MASH, kterou prý zanedlouho objevíme. A nelže – v jednom ze shluků chat u řeky opravdu stojí venkovní osvěžovna toho názvu. Zvědavě se rozhlížím, mám tenhle typ podniků rád:

Stůl štamgastů je navzdory malé hodině plně obsazen muži i ženami povětšinou středního věku a kromě oblaků kouře (vítr je naštěstí příznivý) se od něj šíří i zdánlivě nekonečná vlna smíchu, protkávaná historkou o, jak jsem pochopil, záludnostech řízení kamionu v Rusku během zimní sezóny.

Objednáváme si piva. Pan vrchní vyndavá vzorně namražené půllitry, ale na rozdíl od předchozí štace nedostaneme ani iluzi výběru. Gambrinus je zde pánem a nic jiného neexistuje. Ťukneme si a napijeme se, a stane se to znovu. Slyším sám sebe, jak říkám, že „to je normálně dobrý.“ A nejlepším důkazem je fakt, že místo plánovaného jednoho si každý dáme tři. Gambrinusy. Tři! Gam! Bri! Nu! Sy! Něco takového jsem neměl důvod udělat už léta.

A teď mi to vysvětlete.

Bylo to dáno jen kombinací žízní a vedra? Zaváží gambrinus do této lokality nějaké prémiové várky? Zbláznily se mi po letech pivaření chuťové buňky?

Je to záhada a trápí mne to.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Velká gambrinusová záhada

  1. Jistě jsi postřehl, že jsem měl ten samý, neváhám napsat otřesný zážitek. Gambrinus byl najednou docela pitelné pivo!!!! S hořkostí, řízem, vůní, pachutě po chcíplých krysách a poblitých schodech pavilonu patologie byly pryč.
    Vysvětlení mám troje:
    1) sládek se popletl a začal vařit slušný pivo, místo chmelového extraktu použil chmel atd.
    2) vyrábějí piva několika kvalitativních kategorií a omylem nám plebejcům naservírovali to lepší, určené na vývoz.
    3) na svých stránkách se chlubí několika druhy gambrinusů, třeba jsme pili nějaký ne obyčejný, ale např. nefiltrovaný apod.

    Bohužel posledních několik návštěv hospody mne přesvědčilo v tom, že se rychle vrátili do starých kolejí – pivo je hnusné, smrdí a na patře mi zůstává dlouho pachuť jak po líbání s vetřelcem; a i jedno pivo stačí spolehlivě k tomu, abych druhý den ráno rychle cupital na záchod:-(

    (bohužel poslední ochutnávka u nás v putyce ukazu

  2. Zjevně jste se dostal k dávce Gambrinusu, původně určené pro export do rozvojových zemí, která se vinou podnapilého řidiče kamionu dostala do středočeských venkovských restaurací a jiných občerstvoven.

  3. Sejra: ta neúplná věta je zřejmě důkazem, že už nás šmíruje nějaký velkopivovarský software:-)
    Desperádo: nebo jde o nějakou konspiraci, jejíž význam zatí nejsme schopni odhalit!

  4. Za to můžou jednoznačně chemtrails. Gambáč nás normálně práškuje, přičemž se piloti letadel snaží záměrně shodit největší dávky do maskulinních center jako jsou výčepy, odstaviště kamionů, nebo shromáždění anonymních alkoholiků. Posypaní jedinci rychle ztrácí chuťové buňky a rozvahu. Proto ve třicetisedmi stupních piju kostky ledu přímo z tvořítka v mrazáku a nepoflakuju se po naprosto evidentních místech náletu jako je MASH!

  5. psice: až k nám zase někdy přijedete a budete mít náladu na několik desítek kilometrů svižné chůze, tak vás do MASH vezmu, potřebujou tam nějakou Šťabajznu:-)

  6. Mám na to jinou teorii. Některé hospody berou pivo od jiných, levnějších pivovarů a čepují ho jako jiné, dražší. Nakonec si víc pochutnáte, oni víc vydělají a místní pivovary mají odbyt. A v té lokalitě zaváží obě hospody.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>